Podobné tituly

Tahle knížka má v podtitulku napsáno „Mrazivý švédský thriller“. A to tedy opravdu je! DAST MAGAZINE ji zhodnotil takto: „Je to napínavé od první až do poslední stránky. Spisovatel stupňuje ďábelské drama, při kterém si čtenář hrůzou okusuje nehty.“ Já jsem si nehty sice neokusovala, ale potily se mi dlaně až hrůza.

Ylva jde z práce, tak jako obyčejně, ale domů nedorazí. Její muž Mike je celkem v klidu, protože si myslí, že si vyrazila s kamarádkami na skleničku. Sice se mohla ozvat, ale nebude ji přece nahánět, nebude jí přece volat. Proč? Aby si myslela, že ji kontroluje? Aby mu vyčetla, že jí nedává svobodu? Malá Sanna po mamince sice pořád pláče, ale on ji utěšuje, že se jistě brzy vrátí. Utěšuje tím i sám sebe. Zpočátku nemá ani špetku pochybností nebo podezření, že by jeho žena mohla být v ohrožení života, že by se jí mohlo něco stát. Spíš se uvnitř zlobí, že si vyrazila z kopýtka, ale ani to si nechce přiznat. A tak jí dává šance na návrat a slibuje si, že jí nebude nic vyčítat. Zavolá sice kamarádce manželky, ale ani poté, co se dozví, že neměla v úmyslu jet domů autobusem, ale rozhodla se pro pěší cestu, se nijak zvlášť neznepokojí. Jediné, co ho hlodá, je představa, že si Ylva užívá někde s milencem, kterého kdysi odhalil. Ale přece ho přesvědčovala, že to skončilo. Stejně mu ta myšlenka ale nedá spát. Uteče noc a den a Mike ten zatracený telefon nezvedne, aby jí zavolal. A zatímco on hrdě odolává pokušení zavolat své ženě, a zeptat se jí, kde se zdržela, a říct jí suše, že mu to aspoň mohla dát vědět, a být možná trochu arogantní, ona je nepředstavitelně blízko a zažívá chvíle ponížení, je opakovaně znásilněná a bojuje o život. Když už se Mike rozhoupe, a namluví jí vzkaz. Chladný, ironický, hloupý, který si potom vyčítá. To ale netuší, že už je pozdě. Telefon mlčí, žádná sms ani zavolání a jeho najednou zachvátí panika. Oznámí zmizení své ženy na policii a čeká pomoc. Naproti tomu se ale podezření obrací proti němu samotnému. A on zažívá opravdový strach, zoufalství a prázdnotu, bezmoc, vztek a beznaděj.

Ylva je sice hlavní hrdinkou, která je uvězněna jen pár metrů od svých blízkých, ale její únos a trýznění je reakce na cosi, co se stalo v minulosti. Moc mě nebaví knihy, kde je mnoho prvních stránek nudných a bez napětí, kde se pozvolna odvíjí děj a člověk neví, co si o tom má myslet. Tak tady je to přesně obráceně, nebo lépe řečeno, tady začíná napětí už na čtvrté straně a do konce knihy vás neopustí. Když řeknu, že právě na té čtvrté straně dojde k brutální vraždě kladivem do hlavy, prozrazuji moc. A právě tady se rozvíjí příběh, respektive tři příběhy, které do sebe postupně zapadají, aby mohl čtenář docela pohodlně pochopit souvislosti. Nechci říkat víc, protože to se musí vzít od začátku. Každopádně mi u toho ale nebylo dobře. Nebylo. Třásla jsem se hrůzou při představě, co musela Ylva prožívat, fandila jí, aby se vzchopila a dostala alespoň nějaký nápad, který by jí pomohl uniknout. Ale možností moc neměla. Rozhodně ale zachovala chladnou hlavu a zbytečně nehysterčila. Když jsem si představila tu absurdnost, že ji uvěznili naproti domu, kde bydlela s rodinou. A na obrazovce mohla vidět, co se děje u nich před domem, denně několikrát viděla dceru s manželem a nemohla k nim, nemohla jim dát žádné znamení, nemohla nic. Byla ve zvukotěsné místnosti, venku ji nikdo neslyšel. Ještě absurdnější byla skutečnost, že se Mike seznámil s majiteli toho domu, kteří se nedávno se nastěhovali, a chodil k nim na návštěvu i s malou Sannou. A zatímco jeho žena byla uvězněná ve sklepení, on si o patro výš popíjel kávu, zdánlivě vesele klábosil a nic netušil. On neměl ani zdání o tom, že Už se nikdy nevrátí. Ylva tady byla uvězněná rok a půl. Rok a půl snášela nadvládu manželského páru, dělala jim děvku a služku a zdála se být poslušnou a smířenou. A potom se něco stalo. Měla svobodu na dosah, musela být ale silná a nevzdat se, musela se podřídit, aby její plán vyšel. Byla na dobré cestě. Ale vůbec netušila, že i když naděje umírá poslední, jsou i okamžiky, kdy umře dočista.

Nechtěla jsem to ani dočíst, protože jsem se bála, že to dopadne špatně. Ale pak svitla ta jiskřička naděje. Nechtěla jsem to číst před spaním. A přesto jsem to udělala. Neměla jsem děsivé sny, ale když už mě oči bolely tak, že jsem nemohla číst, dlouho do noci jsem pak o všem přemýšlela. Nechtěla bych něco takového zažít, to opravdu ne. Tuhle knížku s velmi sugestivním obrázkem na přední straně si nenechte ujít. Máte-li rádi napětí, určitě si přijdete na své!

Spíše zklamání.