Podobné tituly

Seriál Žena za pultem si pamatuju už jako malá holka. Tenkrát, v osmdesátých letech, jsme si moc vybírat nemohli. A tak, alespoň pro mě, byly příběhy o lidech, z prostředí lahůdkářství, příjemným zpestřením. A když jsem viděla tuhle knížku, ráda jsem po ní sáhla s přesvědčením, že to, co jsem tehdy viděla (a pak v průběhu času ještě jednou), si teď přečtu celé znovu a v klidu a vrátím se do té doby. Jenže … Žena za pultem s podtitulkem Příběh legendárního seriálu a jeho hrdinů vůbec není seriál v knižní podobě. Je to něco mnohem zajímavějšího. Je to vyprávění o seriálu, představitelích jednotlivých, i sebemenších rolí, úvahy, názory a spousta fotek. Ty najdete prakticky všude. Vlastně tu není prázdné místo.

Od samého začátku je cítit spojitost Jiřiny Švorcové alias Anny Holubové, s komunistickou stranou. Všichni, s kterými jsou tu rozhovory, se však shodují v tom, že ji brali takovou jaká byla, i s jejím přesvědčením, navíc na jeviště a před kamerou tento fakt zůstával stranou, Jiřina byla milá, hodná, kamarádská a nesmírně obětavá. Najdete tady úvahy a rozhovory snad se všemi, dosud žijícími představiteli rolí tohoto mimořádného seriálu, který měl být o úplně normálních lidech, o tehdejším životě v tehdejších podmínkách. Dvanáct dílů, kolik je do roka měsíců, dvanáct osudů. Tak to tehdy Jaroslav Dietl, génius pera, chtěl a tak to bylo. I o něm tady, samozřejmě, najdete zajímavé povídání. Dozvíte se také, za jakých podmínek seriál vznikal, co mu předcházelo i jaké měl ohlasy. „Československá televize začala seriál vysílat v sobotu 10. prosince 1977 od 20 hodin...,“ píše se na straně 108. Dneska by se řeklo „v hlavním vysílacím čase.“ Toto načasování však nebylo tak úplně šťastné, neboť čas před Vánocemi věnovala většina hospodyněk přípravám na sváteční dny, televize šla stranou a sledovanost nebyla taková, jakou tvůrci čekali. Jak se však seriálu zpočátku nedařilo na domácí scéně, obrovské úspěchy slavil v zahraničí. „Promítal se v NDR, Jugoslávii, Maďarsku a Bulharsku. Do všech států, kde se Žena za pultem vysílala, byla nakonec představitelka hlavní hrdinky pozvána a všechny je navštívila.“ A sama Jiřina Švorcová na to vzpomíná takto: „V NDR byl nějaký veletrh a požádali mě, abych si vzala plášť a pak mě postavili ke stánku se zmrzlinou. Když lidé zjistili, že to jsem já a že tam mám autogramiádu, vytvořil se tam nával a ten dav měl takovou sílu, že mě policisté opravdu museli vytáhnout a pak jsem seděla ve stanu a posílali mi fotky, které jsem podepisovala.“ Seriál si odbyl svou premiéru i na Kubě, kam se Jiřina také podívala a moc ráda vzpomíná na to, jak dělala denně besedy a atmosféra tam byla velmi přátelská. Užívala si svou slávu na mnoha místech světa a posuďte sami, na tehdejší dobu to byl nepředstavitelný úspěch.
Na více než třech stovkách stran najdete rozhovory například s Josefem Somrem, Alenou Vránovou, Josefem Vinklářem, samozřejmě se seriálovými dětmi Honzou Potměšilem a Janou Bouškovou, s Vladimírem Hlavatým, Simonou Stašovou a mnoha dalšími herci, kterým se Žena za pultem vryla do paměti už jen proto, že byla a stáleje součástí jejich životů. Knížka je to velmi zajímavá a autoři nezapomněli ani na ty nejmenší, zdánlivě bezvýznamné roličky, které se tu jen mihly. Všichni tu dostali prostor si zavzpomínat. A nejen na natáčení, ale i na tu dobu, na všechno, co se tady tehdy dělo, jak nás vnímal okolní svět a jak jsme my vnímali jej.

Na zadní straně obálky stojí: „Legendární dílo Jaroslava Dietla Žena za pultem bývá často označováno za jeden z nejkvalitnějších seriálů české filmové tvorby. Přes jen těžko zpochybnitelnou řemeslnou dokonalost příběh prodavačky Anny Holubové i nyní vzbuzuje řadu emocí. Nejen dějem, ale také politickou kontroverzností a otázkami spojenými s jeho vznikem. Například měla hlavní postavu Anny skutečně hrát Jiřina Švorcová nebo byla role původně napsána pro Jiřinu Bohdalovou? Kdo rozhodoval o hereckém obsazení dalších seriálových postav? Byl to režisér, scénárista, paní Švorcová nebo šlo o dílo, do kterého brutálně zasahovalo nejvyšší vedení KSČ? Uměl pan Dietl psát milostné dialogy?“ Nejen na tyto ale i na mnoho dalších otázek v této knize najdete odpovědi. Sama jsem nečekala, jak moc mě tato kniha přinutí k zamyšlení. Ono není od věci vrátit se občas ve vzpomínkách do té černobílé doby před listopadem 1989, já to dělám docela často, a říkám si, že by měli dělat všichni. Tehdy to bylo tak, jak to bylo a chtěli jsme to jinak. A i když byly banány jen o Vánocích a ještě pod pultem, v poledne regály řeznictví zely prázdnotou, mléko z pytlíku za dva dny nebylo k pití a my jsme nosili tesilky a dederon, přes tohle všechno tady byla pokora, respekt, úcta. A ty nám dneska po čertech chybí!