Podobné tituly

KOMENTÁŘ ING. OTTO HORSKÉHO, CSc

Ing.dr.Jan Čermák patřil k největším vodohospodářům, stavitelům a technikům naší země. Především to však byla lidská osobnost neobyčejného formátu. Muž, jakých je třeba, napsal by o něm Karel Čapek. Jeho osudy pokryly časově skoro celé 20.století, plné politických zvratů, převratných událostí, absurdních kotrmelců a krvavých válek. Knížka Stavitel přehrad však není jen popisem jednoho životního osudu na pozadí běhu doby. Ukazuje cosi obecnějšího, co platí za všech časů: ukazuje, co znamená v životě člověka škola a rodinná výchova, potvrzuje, že kráčet za životním snem se v konečném účtování vyplácí i tehdy, když tomu okolní podmínky neodpovídají, dokládá, že klíčový význam pro každého z nás má mimo jiné pevný životní postoj a charakter.
Milan Švihálek čerpal při psaní knížky Stavitel přehrad především ze soukromých vzpomínek, které v závěrečné fázi svého života Jan Čermák svěřil papíru, a které s velkou péčí opatruje jeho rodina. Jsou to paměti mimořádné ceny, a to i přesto, že je autor nepsal jako nějaké speciální literární dílo. Dokonce při své skromnosti ani nepředpokládal, že se jednou stanou základem knižního zveřejnění. Chtěl jen podat osobní svědectví o tom co prožil, oč usiloval, čím se trápil, čemu věřil a s čím se nedokázal smířit. U soukromých biografií se někdy stává, že sklouznou k banalitám. Jan Čermák však své vzpomínky psal s neobyčejnou erudicí, zasvěceně, poctivě, odpovědně a především pokorně. A protože žil životem tvůrčího člověka, staly se pomníkem velkých činů. Vždyť vyprojektovat a postavit přehradu je tvůrčí čin, který se podobá vztyčení katedrály. Skoro by se chtělo říci, že je zásahem do běhu světa, neboť vodní nádrž vybudovaná účelově pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou, pro průmyslové, energetické nebo zemědělské účely neplní jen tyto cíle. Je zásahem do přírodní krajiny, mění její ráz, její mikroklima a podmiňuje další pozitivní rozvoj oblasti. Jedinec nic takového nedokáže sám, existují však odvážlivci odhodlaní postavit se do čela nadšenců, kteří se o to alespoň pokusí. A jedním z nich byl právě ing.dr. Jan Čermák.
Osobní vzpomínky na ing.dr. Jana Čermáka nemám, i když jsem od roku 1960 jako inženýrský geolog na Ostravsku působil. S jeho přítelem Ing. Ladislavem Hepem, CSc z Báňských projektů Ostrava jsem častokrát přicházel do odborného styku a alespoň jeho prostřednictvím jsem se o něm, o jeho vysokých morálních, osobních a profesionálních kvalitách a o jeho zásluhách při budování přehrad v Ostravské aglomeraci dovídal. Osobní vzpomínky mě ale vážou k opakované návštěvě jeho dřevěné vily nad přehradou, v níž za léta bohaté profesionální kariéry shromáždil nejen různé poklady z osobních vzpomínek a zážitků, ale zejména cennou odbornou dokumentaci z výstavby Kružberské přehrady a dalších přehradních staveb.
Ing. Dr. Jan Čermák zpracoval v letech 1949 – 1950 s kolektivem spolupracovníků studii „Potřeba a spotřeba vody Ostravska“ v níž nejen hodnotí z hlediska budoucnosti potřebný nárůst vody pro zásobování obyvatelstva a průmyslu, ale i navrhuje a prosazuje vybudování přehrad, z nichž většina v následných letech byla postavena a jako inženýrský geolog jsem měl možnost nejen je všechny navštívit, ale podílet se u některých z nich i na řešení dílčích problémů při jejich výstavbě nebo po jejich dokončení. Největší moje pozornost byla však vázána na dvě přehrady, u nichž o prosazení záměru jejich výstavby a významném podílu při realizaci projektu a při jejich výstavbě o velkých zásluhách ing.dr. Jana Čermáka nelze pochybovat. Jedná se o Kružberskou přehradu a o Žermanice.
Proč právě o Kružberskou přehradu? Protože ke konci šedesátých let minulého století jsem byl pověřen inženýrsko-geologickým průzkumem pro další vodní dílo na řece Moravici, pro proti toku výše ležící přehradu Slezská Harta. Právě v souvislosti s těmito pracemi jsem navštívil i „muzeum“ ing. Dr. Jana Čermáka, neboť jeho zkušenosti získané při výstavbě Kružberské přehrady měly pro nás velkou cenu z pohledu záměru vybudování přehrady na téže řece a v podobných geologických podmínkách. Návštěva jeho „muzea“ na mně učinila hluboký dojem a byla snad pro mě příkladem a počátkem toho, že i já jsem si začal zapisovat události zejména z mého profesního života a archivovat důležitou dokumentaci. V následných letech se to ukázalo jako jedině možné, jak ji zachovat, neboť jinak by skončila bez užitku ve stoupě podle hesla „Po nás potopa“. Smutnou tragédií ovšem je skutečnost, že opravdové poklady shromážděné pečlivě a s velkou láskou ing. Dr. Janem Čermákem po jeho smrti lehly popelem a na stejném místě byl vybudován rekreační objekt.
Muzeum lehlo popelem, ale zůstal a zůstane zachován jeden z největších pomníků ing. Dr. Jana Čermáka, Kružberská přehrada, s betonovou gravitační hrází vysokou 32,6 m. Jeho dílo dodnes budí opravdovou úctu a obdiv. Následné uvedení Kružberského vodovodu do provozu v roce 1958 mělo pro zásobování Ostravy pitnou vodou mimořádný význam. Do té doby bylo zásobování obyvatelstva závislé pouze na zdrojích podzemní vody a ty zejména v obdobích sucha byly nedostatečné. Velmi často docházelo k tomu, že přemíra využívání těchto zdrojů byla na úkor její kvality. Dostatečné zdroje pitné vody se tak staly limitujícím faktorem z hlediska dalšího růstu počtu obyvatel, které dynamicky se rozvíjející průmysl na Ostravsku v poválečných letech potřeboval. Právě díky nadržené vodě v Kružberské přehradě se zlepšilo nejen zásobování obyvatelstva pitnou vodou, ale zlepšila se, a to podstatným způsobem, i její kvalita. Je třeba ještě dodat, že Kružberský vodovod patřil ve své době k největším a nejmodernějším na světě.
Jedním z dalších trvalých pomníků velkého člověka, významného přehradáře ing. Dr. Jana Čermáka je i přehrada na řece Lučině u Žermanic, dokončená v roce 1958. Záměr její výstavby dr. Čermák vehementně prosazoval, protože si byl vědom její důležitosti z hlediska dalšího rozvoje nových podniků zejména hutního a energetického průmyslu a další bytové zástavby v Ostravské aglomeraci. V době uvedení této přehrady do provozu jsem ještě studoval, ale následně vzbudila u mě velký zájem z pohledu inženýrského geologa. Gravitační betonová hráz vysoká 30 m představuje neobvyklé řešení, vyvolané nutností dokončit ve zvoleném přehradním místě rozestavěnou betonovou přehradu gravitačního typu. Stavba byla zahájena budováním betonových bloků na těšinitech v levém břehu. Když se stejným způsobem začalo postupovat v pravém břehu a byly odkryty podložní jílovce pod těšinitem, nastaly vážné potíže. Výkopem pro založení hráze byl oživen uklidněný kerný sesuv (bulging), který v minulosti způsobil rozlámání mocné vrstvy těšinitů na bloky, zabořené do jílovců. Úspěšné zvládnutí této nepříjemné komplikace je vizitkou vysoké odborné úrovně českých inženýrských geologů a projektantů.
Dokončení největšího a také nejmladšího vodního díla na řece Moravici, přehrady Slezská Harta, vybudované v letech 1987 až 1997 se ing. Dr. Jan Čermák již nedočkal. Dočkal se však zahájení její výstavby a dnes by jistě byl hrdý na další nádhernou stavbu na řece Moravici, která významným způsobem změnila ku prospěchu ráz krajiny, ve spolupráci s níže ležící Kružberskou přehradou umožnila zlepšení zásobování celé oblasti kvalitní pitnou vodou a mohli bychom jmenovat celou řadu dalších kladů velké důležitosti obou těchto staveb pro pozitivní průmyslový, energetický ale i sociologický rozvoj Ostravské aglomerace, Opavska, Bruntálska a dalších oblastí. O nových krásách této oblasti po vybudování přehrady Slezská Harta svědčí i skutečnost, že byla vybrána pro natáčení slavného velkofilmu Johanka z Arcu.

Závěrem bych rád vyslovil poděkování autorovi této publikace, Milanu Švihálkovi, že se s opravdovým zaujetím a citem k dané problematice ujal úkolu využit cenného dědictví ing. Dr. Jana Čermáka, zaznamenané ve čtyřdílné soukromé autobiografii a představit tak české veřejnosti osobnost člověka mimořádné kvality. Člověka, který by mohl a měl být vzorem pro naši a další generace odborníků, ale i dalších občanů naší vlasti. Člověka úplného, komplexního, který myslel nejen jako profesionál, ale i jako občan, člověk, i jako otec, vědom si toho, že je třeba vychovat i další generaci, která bude přinášet užitek naší společnosti a to se mu u obou synů podařilo.

Ing. Otto Horský, CSc
inženýrský geolog, spisovatel