Patřím k té, troufám si říct, většině čtenářů, kteří po Průzkumnících sáhli poté, co přečetli jejich předchůdce, Falzifikátory. Nápad, že existuje něco jako Konsorcium pro falšování reality, je jednoduše okouzlující. Nešel bych sice tak daleko jako jedna moje kamarádka, která mi napsala: „Už vím, co bych chtěla dělat.“ V prvním díle této (zatím?) dvoudílné série se autorovi podařilo zaujmout čtenáře poměrně svižným dějem. Ovšem už ve Falzifikátorech někdy podle mého názoru začínalo platit to známé, že méně by bylo někdy více, míním, že jisté zkrácení by i jim možná, zvlášť v poslední třetině prospělo.
Ani ten, pro kterého budou Průzkumníci prvním setkání s KFR, Slivem a jeho kolegy, nepřijde zkrátka. Autor v úvodu děj předchozího dílu v umné zkratce zopakuje. Až si jeden říká, proč se „trápil“ čtením kompletní verze.

Hlavní hrdina vystoupal v kariérním žebříčku KFR a autor neopomene nejednou ukázat, že u KFR zdroje prostě jsou. Slive cestuje po světě, jak se mu zlíbí, v kapse má zřejmě i doklady na různá jména. Nemohu si pomoci, ale nějak to celé přestává být tak úplně uvěřitelné.

Co však autorovi vytýkám, je přílišná jednostrunnost jeho kritiky americké politiky ve vztahu k válce v Iráku. Slive nenechá na Bushovi nit suchou. Připomnělo mi to občasné rýpnutí Jiřího Kratochvila do Václava Klause. V Průzkumnících však nejde o občasné rýpnutí. Přijde mi, že značná, tedy určitě neúměrná část, je okatě protibushovská. Tyhle tirády mi věru přišly nemístné. Autor se nechal příliš unést a tím knize dost uškodil.

K překladu, nakolik jako neznalý francouzštiny mohu posoudit, nemám připomínky. Technické zpracování e-knihy, alespoň tedy ve formátu MOBI, je výborné.

Je-li kritériem úspěchu knihy u čtenáře to, zda ji doporučí svým kamarádům a známým, o nichž ví, že jsou takříkajíc na podobné vlně, vycházejí mi Průzkumníci dost rozpačitě. Sáhněte po Falzifikátorech, ale s Průzkumníky raději opatrně.