Těch dvacet fejetonů však hlavně představuje autorku jako ženu poněkud neviditelného druhu. Jsou mezi námi, ale nepíše se o nich: Ženy, které odmítají vypjatý feminismus, ale přitom se jim daří v rodině i v práci prosadit svou individualitu. Ženy, které nechtějí býti anorektičkami. Ženy, které umějí být kamarádkami žen. Ženy, které mají humor a znají ironii, přičemž obé dokážou laskavě i krutě použít při psaní o vadnosti zákonů a hyperkorektnosti, o hlouposti mužů i žen – včetně sebe. Je to dar, který se připisuje výlučně mužům. Ale mají ho i ženy, i když většinou – neviditelně. On je to tak vzácný dar, že jím ani každý muž není obdařen. Takže se mi to četlo, ano, dobře.
Blogy už před časem vygenerovaly tuto další skromnou hvězdu, která, jak doufám, bude i nadále zářit (nejen) na stránkách Neviditelného psa. Tahle sedmá autorčina knížka je už jako dárek k Vánocům poněkud opožděná, ale blíží se Valentýn… "který pln ambice nahradit MDŽ uchvátil děti a mladistvé, a naše manžele naopak od nutnosti oslav, kytek a přání osvobodil. Mezinárodní den žen je pryč a Svátek matek renesancí neoplývá". (Den žen?) No, ale nemusíte knížku kupovat jako dárek. Kupte si ji sobě!
(celá recenze viz http://neviditelnypes.lidovky.cz/samanovo-doupe-opozdeny-darek-dej-/p_doupe.aspx?c=A140107_161843_p_doupe_wag)