Podobné tituly

Obloha fascinovala lidi asi od prvních okamžiků, kdy k ní upřeli své pohledy, zvláště pak v noci. Hvězdy, souhvězdí, planety a jejich měsíce, meteority, komety a kdo ví co ještě…
Je to nepopsatelný pocit, uvědomit si, že mnohé z hvězd, jejichž světlo k nám proniká, již neexistují, a to třeba již pořádně dlouho. Vzdálenosti k nim jsou vskutku astronomické.
Ve hvězdách hledáme svůj osud, svou budoucnost, ve hvězdách je vepsána naše minulost. Hvězdy se promítají nejen ve vědách, kde bychom to čekali, jako jsou matematika, fyzika a chemie či astrologie a alchymie, ale prorůstají nám i do kultury. Neodmyslitelně se mi při vyslovení slova „souhvězdí“ vybaví starší česká komedie: Pane, vy jste vdova. Ale naskočí mi i filmy o Zodiacovi, kdy tajemný vrah likviduje své oběti právě podle nějakého hvězdného klíče.
Text Evy Hölzelové, Hvězdná obloha, je jiný. Všímá si příběhů, které jsou spojeny s 88 souhvězdími, jež jsou pro člověka v některém z ročních období pozorovatelná. Více jak polovina názvů těchto souhvězdí spadá do dob antiky.

Autorka se rozhodla, že spojí historické báje a vesmírná tělesa a nenásilnou formou příběhů se přesune ke skutečným souhvězdím, o nichž pak prozradí základní informace.
Připomnělo mi to mé dětství, kdy jsem se poprvé seznámil s planetáriem a kde nám nejdříve byl promítnut pohádkový příběh o psu a medvědici a pak se přešlo k tomu, co tato zvířata dělají na obloze.

Eviny příběhy jsou podávány svěže, přímá řeč v nich proudí se samozřejmostí střídání čtyř ročních období v mírném pásmu. Jsou to příběhy plné citu, odhodlání, osobní statečnosti. Například souhvězdí Lyry přibližuje na lásce Orfea a Euridiky, souhvězdí Corona Borealis na trápení Ariadny a udatnosti Thésea, souhvězdí Draka zase spojuje s jedenáctým Herculovým úkolem, tj. získáním jablek bájných Hesperidek.

Ryby, Beran, Býk, Blíženci, Héraklés, Lev, Hydra, Rak, Panna, Váhy, Štír, Kentauři, Střelec, Kozoroh, Velká medvědice, Malý medvěd, Velký a Malý vůz, Vodnář, Perseus a Andromeda – všechny tyto pojmy ožívají ve vtipných krátkých povídkách až apokryfického ladění.
Celkovým zaměřením je knížka Evy Hölzelové ideální pro děti školního věku, tak od 6 let, ale s chutí si ji přečtou i mnohem starší čtenáři. Člověka každá ze stran poutavých příběhů pohltí a s chutí se pak sklání nad hvězdami, jež mu obyčejně svítí nad hlavou. Celá knížka Evy Hölzelové je takovým světlem v temnotě, něčím milým a hřejivým, pevným bodem ve vesmíru, který se může otáčet, jak chce, ale přináší víru ve stabilitu, v hodnoty, které nepomíjejí ani se zánikem hvězd.


(Autor recenze Marek Řezanka)

Tato kniha mě překvapila dvěma silnými emocemi. Ze školy už jsem nejméně polovinu řeckých bájí a pověstí zapomněla, takže to bylo báječné připomenutí. První věc: kniha je neuvěřitelně čtivá až strhující, autorka volí krátké věty nebo věty, které naprosto přesně vystihují okamžiky těch mýtických chvil. Udržuje vás neustále v napětí a kdo má špatnou paměť, jako já, tak bude velmi často velmi překvapen zvraty v ději. Druhá věc: syrovost příběhů mě chvílemi opravdu šokovala. Asi to není čtivo tak úplně pro děti, ale spíše pro dospělé. Napsat o tom chvílemi, že jsou tam "lechtivá témata" je asi trochu slabé slovo. Překvapilo mě, jaká smilstva a hrůzy jsou vlastně ve všech těch mýtech schovány.