Podobné tituly

Jak se už na přebalu knihy píše, pravá láska se nikoho na svolení neptá. A je jí jedno, jestli jste od Monteků či Kapuletů, nebo bílí či tmaví. Lásce je to jedno, bohužel okolnímu světu často ne. Příběh knihy „Odveď mě domů“ nás zavede do jedné společnosti, kterou nejlépe charakterizují tabule umístěné na příjezdových cestách: „Negře, tady v Shalervillu nemáš po setmění co pohledávat.“ Je rok 1939, Evropa se utápí ve nastupující světové válce, a Spojené státy se snaží být pochodní demokracie a spravedlnosti. Bohužel jen pro ty pravé Američany. Ty bílé.

Dospívající Isabelle je vychovávaná jako správná dívka z té správné rodiny. Jenže láska se na svolení neptá, a tak její první skutečná láska má nečekaně podobu krásného Roberta, syna jejich posluhovačky, syna černošské posluhovačky. V tehdejším Kentucky věc nejen nevídaná, ale vyžadující přímo exemplární ukázku toho, kdo kam v této společnosti patří a jak se má chovat. A je jedno, že už od občanské války za zrušení otroctví uběhlo více než půlstoletí. Lidská nenávist k většině cizímu a odlišnému je jedním z charakterizujících prvků společnosti. A přetrvává do dneška. To se snažila ve své literární prvotině z roku 2013 vyobrazit americká autorka Julie Kiblerová. Její kniha „Odveď mě odsud“ (orig. Calling Me Home) se odehrává totiž ve dvou časových liniích. Jedna v oněch časech nastupující druhé světové války, a druhá pak v současnosti.

Dneska stařičká Isabelle žije zcela sama a jednou z mála radostí jsou ji pravidelné návštěvy její kadeřnice Dorrie, černošské ženy s plno problémy, která se snaží především uniknout ze stereotypu její komunity a rodinné historie. Ta je jednoho dne slečnou Isabelle požádána, jestli by ji neodvezla na rodinný pohřeb. Dlouhá monotónní cesta autem je tak pro Dorrie nečekanou příležitostí poznat křehkou duši navenek velmi sebejisté staré dámy. Duši poznamenanou krutostí rovnající se peklu.

Kiblerová napsala silný dramatický příběh, který se svojí osudovou krutostí dá přirovnat, aspoň obsahově, k dílům amerických jižanských autorů jako Flannery O´Connorové. Na rozdíl od třeba úžasného románu „Černobílý svět“ od K. Stockettové zde Kiblerová neponechala ani kousek místa jakékoliv formě humoru či úsměvu. Je to příběh, ve kterém je naivita mladé zamilované dívky vyvážena neúprosnou životní zkušeností té stejné osoby s odstupem desítek let. K tomu pomáhá především autorčina schopnost zaplnit děj dokonale různorodými postavami, silnými a děsivými ve svých mnohdy pokroucených charakterech. A přitom i prozíravý čtenář je neustále překvapován reálnou krutostí, kterou život dokáže připravit, a bude šokován závěrečnou pointou. Ovšem asi tou nejsilnější myšlenkou v příběhu je bezmoc, neřešitelnost. Má být hlas srdce silnější než slova rozumu?

V překladu Jakuba Volného vydal Ikar – Euromedia Group v roce 2013.