Vřesoviště je netuctová detektivka, ve které sice téměř od počátku víme, kdo je vrah, ale vůbec to nevadí. Zápletka je jednoduchá - dvanáctiletý Steven je pevně přesvědčený, že jeho život v neúplné, chudé ne zrovna ideální rodině se rázem změní, když najde hrob svého strýce, který se jako chlapec ztratil a jehož tělo se nikdy nenašlo. Dávná tragédie vrhá stín na Stevenův vztah s matkou i babičkou a celé jeho dětství. A tak místo aby se bavil stejně jako jeho vrstevníci, chodí na vřesoviště za městečkem a kope a kope...a pak pošle dopis odsouzenému masovému vrahovi, kterému dokázali šest dětských obětí, ale Stevenův strýc mezi nimi nebyl. A vrah si s ním začne na dálku hrát. Skvěle vykreslený svět nešťastného dvanáctiletého kluka, který touží po lásce a uznání matky a babičky, když už nemá otce chce alespoň strýčka a když už ho většina dětí ve škole přehlíží chce alespoň jednoho kamaráda.
A stejně skvěle vykreslený svět masového vraha, který se v kriminále k smrti nudí a dopis od malého kluka znamená šanci dobře se pobavit. Ale masoví vrazi mají o zábavě odlišné představy od většiny ostatních...

Úžasná změna. Po spoustě více či méně napínavých, ale přesto sobě si navzájem podobných knih (pachatel versus životem drcený chlapácký detektiv) je tu kniha, kde se celá zápletka týká pouze vztahu oběti a pachatele. Možná se vám chvílemi při čtení udělá nevolno, ale přesto musíte pokračovat, i když se bojíte, co číhá na další stránce.