Mám poněkud smíšené pocity...ale přiznávám, dílko jsem zhltla naposezení, asi tak udělá každý, kdo měl rád paní Herečku Jiřinu Jiráskovou, a zjistí, že tvrdá slupka skrývala křehké jádro, jak to tak bývá, a že role je jeden svět a život druhý, i když v tomto případě skoro za roli život dán. Knížečku, deník, zpověď, vzpomínku lze nazírat dvěma pohledy, začnu tím ošklivějším, podezřívavějším: Objevila se v pravý čas, kdy je zájem, ale kdy se hlavní postava nemůže již bránit, nese prvky bulvárnosti, i když co pod ten pojem dnes patří? Jen chci říct, že některé věci by se nemusely vyslovovat. Pohybuje se v prostředí faktů při troše snahy dostupných a zjistitelných, až mě napadalo, jestli to není celé podařeně vymyšlené (ačkoli tomu moc nevěřím, chci doufat, že to tak není, jaká pomoc, při čtení mě to napadlo, ale snad by se ostatní účastníci ozvali...) A ten druhý pohled? Niterná zpověď, která ze smutku nad odchodem malé velké ženy musela ven, silné momenty, hrdost a slabost obou dam, setkání "na celý život"...zajímavá forma vyprávění, deník plný nadhledu, ironie a zároveň dojemných situací, čehož by nebylo dosaženo, kdyby se některé věci nevyslovily... Kéž by se knížečka dostala jen do rukou citlivých a spřízněných duší!