Hlavní hrdinkou příběhu, který sama prožila, je dcera osadníků. Když je salvou šípů napadli nepřátelští indiáni vymezující se vůči vetřelcům, vypadla ze člunu. Rodina zmizela kdesi v dáli a ona zůstala sama mezi indiány. Stala se ženou náčelníka. Zvědavého a poměrně otevřeného novému a neznámému. Pak ženou tyrana. Porodila zde děti a v několika kmenech prožila celkem 20 let.
Popisuje vše, co se zde naučila, vše, co prožila. Každodenní život, každodenní boj o přežití v pralese, který toho mnoho neposkytuje. Příliš soucitu v takovém prostředí nenajdete. Sounáležitost se odvíjí spíše od povahy jednotlivců než od společenského nastavení.
Za přečtení rozhodně stojí i předmluva a dodatky, které kladou důraz na to, jak výjimečným svědectvím a kulturním a antropologickým obohacením je příběh Heleny Valerové.
Kromě autentického zážitku života v odlišných kulturách pralesa kniha také ukazuje, že kvality člověka jsou v něm samém a že ho společnost, ve které žije, modeluje jen zčásti. Neexistují " čistá, nesobecká, ohleduplná a laskavá" společenství a přirozenost člověka je velice rozmanitá. V tomto ohledu mi nejvíce utkvěl závěr Helenina příběhu. Přes všechny hrůzy a těžkosti života mezi indiány se nikdy nesetkala s tak otevřeně agresivní a pokryteckou společností, jako když se vrátila mezi bílé, " civilizované" lidi. Myslela, že se vrací domů. A byl to omyl.

Určitě zajímavý popis skutečného života mezi indiány v Amazonii. Popsání života v džungli z pohledu ženy jsem nikdy nečetl a otvírá to jiné pohledy. Pravdou ale je, že se dobrá polovina knihy věnuje velmi jednotvárnému a úplně stejnému popisu všedních dnů. Rozhodně to není příliš čtivé a pro toho kdo hledá román, nebo akci to bude zklamáním.

Kniha Sama mezi Indiány je strhujícím příběhem o životě Heleny Valerové, které byla jako malé děvčátko unesena indiánskými kmeny, se kterými poté žila dalších dvacet let. Jedná se o fascinující svědectví o doposud tajemstvím obestřeném životě těchto kmenů, které žijí v hustém, pro výzkumníky nepřístupném, pralese na pomezí Brazílie a Venezuely.
Autorem knihy je italský biolog Ettore Biocca, který stejně jako spousta dalších výzkumníků toužil proniknout za neprostupné liány pralesa a poznat život kmenů, které si svá území pozorně střeží. Na jedné ze svých cest se doslech o ženě, která od svých deseti let žila mezi indiánskými kmeny a právě na základě jejího upřímného a bezprostředního vyprávění o jejím únosu a životě mezi různými kmeny vznikl tento mimořádný dokument ze života yanoámských kmenů. Tato kniha byla velkým přínosem pro všechny výzkumníky té doby, díky informacím od Heleny Valerové přestal být prales nedobytnou pevností, ale stal se prostupným a antropologové, lékaři, biologové a další se mohli vydat blíže zkoumat život a zvyklosti kmenů, které zde až do poloviny 20. století žily nerušeny.
Vydání Sama mezi Indiány by se dalo přirovnat k otevření dveří do nového nám dosud neznámého světa jihoamerických Indiánů. Prostřednictvím velmi poutavého vyprávění se dozvídáme o jejich způsobu života, jejich vnímání světa, uspořádání rodiny, příbuzenských vztazích, zvycích, potravě, rituálech a v neposlední řadě i víře a způsobu boje. Poznáváme i jejich vztah k „bílému“ muži. Napínavý příběh unesené holčičky končí jejím návratem do světa „bílých“ a velkým zklamání nad jeho krutostí.
Jelikož se jedná o vyprávění o životě jedné ženy, není kniha členěna dle témat, ale jedná se o jednotlivé za sebou jdoucí (ne nutně navazující) epizody, které Helena velmi detailně a barvitě popisuje. Kniha se dělí na tři části, které jsou blízce provázány s osobou náčelníka Fusiwa. První část zachycuje život před tím, než se Helena stala jeho ženou. Druhá část dobu, kdy patřila k jeho manželkám. A poslední část pojednává o jejím osudu po jeho smrti. Autor knihu doplnil i fotografiemi kmenů, o kterých Helena vypráví, a se kterými se sám setkal, aby její vyprávění potvrdily.
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi silné životní příběhy, poznávání nových světů, ale i napínavé příběhy plné boje, loupení žen a velkých bojovníků. Každá kapitola je nabitá detailními obrazy z každodenního života těchto kmenů, bezprostředně a bez zkreslování je zde popisován vztah k ženám, k dětem, ke zvířatům, mýty a mnohem více. A právě fakt, že Valerová se nesnaží všechny tyto jevy odborně popsat, zdokumentovat či prozkoumat, ale zkrátka vypráví a vzpomíná, činí toto dílo tak mimořádným. Kniha si čtenáře ihned získá a nepustí. Doporučuji knihu číst velmi pozorně, protože objem informací skrývající se v jednotlivých epizodách je obrovský.

Kniha Sama mezi Indiány, jejímž autorem je italský humanista a biolog Ettore Biocca, je cenným etnografickým dokumentem. Autorovi se podařilo zachytit neuvěřitelný příběh Heleny Valerové, bělošky, kterou jako malou dívenku unesli Indiáni, a prožila tak dvacet let mezi divokými kmeny žijícími v pralese mezi Brazílií a Venezuelou. Biocca se s Valerovou setkal náhodou na svých výzkumných cestách po Jižní Americe a výsledkem je dechberoucí vyprávění skutečného příběhu.
Helena se do rukou Indiánů dostala ve svých jedenácti letech, roku 1937. Valerová byla společně se svou rodinou na cestě k domu svého strýce, pluli po řece Rio Negro, když je Indiáni napadli. Jejím rodičům i sourozencům se podařilo uprchnout, ale Helena byla postřelena šípem, otec ji proto zanechal v lese, kam se pro ni chtěl později vrátit. Mezitím ji však našli a odvedli Indiáni.
Malá Helena se tak dostala do společnosti divokých kmenů a od prvních chvil bojovala o holý život. Později se stala ženou náčelníka jednoho z kmenů, který jí svěřil mnohá tajemství. Její vyprávění nám otevírá pohled do každodenního života jihoamerických Indiánů, který byl do té doby poměrně neprobádaný. Dozvídáme se o jejich smýšlení, přístupu k ženám, dětem, slavnostech, bojích a dalších oblastech života, které jsou diametrálně odlišné od těch našich.
Kniha je členěna do jednotlivých kapitol, tak, jak plynul Helenin život v Amazonii. V poslední kapitole nechybí návrat mezi „bílé“, který byl pro Helenu zklamáním. Navzdory všemu, čím si musela v pralese projít, nepovažuje život v civilizaci za jednodušší ani pohodlnější.
Vyprávění je výjimečné nejen svou autentičností, ale také detailností a barvitostí. Valerová si vše vybavuje do posledních maličkostí. Čtení knihy může místy komplikovat množství tamních výrazů a jmen, včetně názvů jednotlivých kmenů. Přes detailnost líčení se však z knihy nedozvíme nic o sexuálním životě těchto kmenů, který bezpochyby představuje další zajímavý rozměr světa Indiánů.
Kniha Sama mezi Indiány je ideálním dílem pro čtenáře se zájmem o odlišné kultury, ale jistě také pro všechny fanoušky dramatu a napětí.