Podobné tituly

Zrod ani průběh celé špionážní zápletky hodnotit moc nebudu - není to má parketa. Jen mně napadlo, jak by se asi fabulace příběhu vyvíjela bez mocenského boje uvnitř východoevropské mafie, za velení Jurije Galkina, ale to by bylo na další -či jinou- knihu.

Opravdu DOST mne zklamalo plánované vyvrcholení akce Nuselský most – z dopravního hlediska tam fabulace postrádá jakoukoliv logiku! Autor se totiž dostal do vlastní pasti větou 'Bomba zkrátka musí vybuchnout přesně na čas.' A pak to pokračuje: 'Nálož musí být odpálena přesně ve chvíli, kdy Lešek dostane zprávu.'

Autor najednou jakoby zapomíná, že nálože mají být umístěny ve dvou protijedoucích vlacích (opakuji: JEDOUCÍCH), které se mají míjet na dost přesně definovaném místě tubusu Nuselského mostu. To místo je sice dáno grafikonem vlakové dopravy, ale díky možnému lehkému zpoždění jednoho z vlaků (což je dost běžná věc) se klidně mohou míjet až na vjezdu do stanice Vyšehrad, nebo naopak na vinohradském předmostí.

Zásadním předpokladem by bylo znát Klausův itinerář, navíc zpracovaný doslova na vteřiny. Nic takového ale naznačeno není – naopak, autor opakovaně uvádí, že dostat z Klause i jeho spolupracovníků detailní program je zcela nemožné. Místo toho Gleb chce zblble posílat SMS, která má být signálem k odpálení náloží. No jo, ale taková esemeska by
· v krajním případě mohla Leška i Sašu (Ševčenka = toho druhýho „batoháře“) zastihnout teprve ve výchozích stanicích (bude-li Klausovo auto velmi rychlé);
· se zpozdila, pokud by v době jejího doručení byl Lešek na cestě tunelem z Muzea do I. P. Pavlova a „mlčoch“ opačným směrem z Pražského povstání do stanice Vyšehrad (jestliže by příjezd na Hrad byl cca o 1 ÷ 2 minuty dříve oproti předpokladu), navíc v tunelu signál není;
· mohla přijít úplně s křížkem po funuse, tedy až po průjezdu obou „kontaminovaných“ vlaků tubusem Nuselského mostu (pokud se president někde fatálně zdrží).

Prostě krach na burze, totálně nezvládnuté finále!
Přitom stačilo se jen zeptat na správných místech…
No, možná někdy příště, _pane_ Stachu.

Milé překvapení. Nejsem zrovna typický konzumet špionážní literatury, ale tady si na své přijde i člověk, který obvykle čte úplně jiný žánr. Oceňuji zejména psychologii a propracované vztahy mezi postavami, autorovi nechybí až ženský pohled na takovou problematiku. V tak maskulinním žánru, jakým špionážní thrillery jsou, si to rozhodně zaslouží potlesk.

Hodně čtivé a svižné, zamrzelo menší propracování charakterů, ale celkový dojem je dobrý. Ostatně soudím, že z tak zajímavého prostředí a s tak zajímavým námětem (smrt prezidenta, atentát) by člověk musel mít speciální talent, aby napsal mizernou knihu. Naštěstí autor tento speciální talent postrádá v míře vrchovaté a naopak se mu dostává citu pro psaní.

Mám knihy tohoto druhu ráda, proto se mi kniha velmi líbila. Události, které popisuje, shrnuje, vnímám je jako čirý nesmysl i když klobou dolů před autorem. Přiměl i mě, jako věčného skeptika přemýšlet, "a co kdyby". Knihu vřele doporučuji.

Já osobně jsem se u toho velice bavil, je pravda, že díky tomu, že člověk zná osoby a místa z knihy podobného žánru, přiroste mu to subjektivně k srdci. To nic ale nemění na tom, že se mi Den, kdy měl zemřít Klaus líbil.

Příběh plný intrik, nástrah a politiky, ve kterém proti sobě stojí dvě znepřátelené skupiny: teroristická skupina složená převážně z bývalých členů KGB a jejich kontaktů a vyšetřovatelský tým agentů tuzemské BIS a západních zahraničních agentů. Obě dvě skupiny jsou připraveny dosáhnout svého cíle za každou cenu. Teroristé chystají největší a nejděsivější útok v evropské historii a vyšetřovatelé se snaží jejich plán odhalit a překazit dříve, než k němu dojde. Kniha nás nechává sledovat události z obou stran barikády, což jí ovšem neubírá na napínavosti. Zajímavý je i její samotný závěr, kdy se dozvídáme, že útok byl sice překazen a hrdinové směli oslavit své vítězství, neúprosnost osudu je ale i přesto odsoudila k zániku. Atmosféru knihy dokreslují i krátké novinové zprávy z let 2001 - 2003, doby nepříliš vzdálené, přesto už zpola zapomenuté, stejně tak i geopolitický rozbor situace ve střední Evropě a celkové provázanosti celého politického domina. Dramatické zakončení na Pražském hradě nás pro změnu donutí k cynickému úsměvu při vzpomínce na nedávné fiasko prezidentovy ochranky. Celkově je kniha nadprůměrná, dobře a rychle se čte a kromě děsivých fantazií vyvolává i otázky o bezpečnosti, stejně tak o spolehlivosti a důvěryhodnosti tajných služeb. Český čtenář možná ocení i příležitostí si přečíst akční thriller, v němž se objevují osoby, které zná nejen z politiky.