Mě tato kniha hrozně zklamala. Snad více než polovina jejího obsahu jsou "pseudomoudré" a "pseudohluboké" rozklady autorčiných vlastních problémů, zážitků, kotrmelců, zoufalství ze a snad i mírného vyšinutí. Taková auto-psychoanalýza poněkud labilního člověka, který se nakonec našel v paliativní péči.
Nečekejte tedy psychologický rozklad stavu mysli a vztahů umírajících lidí, je to spíše pohled do nitra jedné labilní dámy...

Psala jsem na tuto knížku anotaci. Myslím, že mnohým by stačilo, aby si přečetl obsah a už by věděli, zač je toho loket. Ale autorka dokázala na příbězích v knize opravdu vystihnout to podstatné. Není to žádná pustá teorie. I na svém vlastním příběhu ukazuje, jak je důležité v životě zrát, posouvat se dopředu. Nebudu vám prozrazovat tu pětice, které lidé před smrtí nejvíce litují, ale vězte, že to není to, že si nekoupili poslední model mazdy, že neprocestovali celý svět, že nevyzloušeli všechny adrenalinové sporty nebo nezastávali významný post. Ani o jedné této položce není řeč. Není moc knih, které je dobré mít ve vlastní knihovně, ale tuto bych tam bezpochyby zařadila. Měl by si ji přečíst každý, kdo ještě žije, aby pak nelitoval......