Podobné tituly

„Tato choroba je bílý kůň, jenž si přišel pro hříšníky. Konec není blízko, je přímo tady“ Promlouvá k milionům umírajících. Jeho slova dopadnou na úrodnou a rozkvetou. Bílý kůň. Cválá mezi námi.

Konec světa – téma, které se v poslední době neustále obemílá. Mayské mystéria, asteroidy z vesmíru, to vše nás mělo a má zničit a my to nejsme schopni ovlivnit. Ale podle mnohých konec světa bude záležitostí nás lidí, my sami si pod sebou obrazně „podřežeme větev“. S touto myšlenkou taktéž přichází ve své prvotině „Bílý kůň“ novozélandská světoběžnice Alex Adamsová (*1973).
Svět podle autorčiných představ se pomalu začíná hroutit. Nejprve čínským zásahem totálně zkolabuje internet a informace jsou nedostatkovým zbožím. Poté svět vstoupí do války kvůli ovlivňování počasí. Na frontách umírají lidé po desítkách milionů. Ale stále to není dost. Musí přijít virus zvaný Bílý kůň, a ten doslova zkosí celé lidstvo. Těch pár procent lidí, kteří přežijí, ale většinou zmutují v cosi, co člověka už připomíná je velmi vzdáleně.

Hrdinkou příběhu této postapokalyptické vize je třicetiletá Američanka Zoe, mladá vdova bez nějaké vize lepší budoucnosti – dříve byl život nudná samozřejmost. Nyní je tato obyčejná uklízečka na cestě přes Evropu, a to z jediného důvodu – teď nechce nic než přežít. Když totiž kolem život zmizí jako mávnutím kouzelného proutku zlé čarodějky, ona najednou objevuje jeho smysl, jeho krásu v podobě sounáležitosti k někomu. Něco, co snad zase po letech připomíná lásku.

Příběh je psaný ve dvou časových rovinách, kterýma autorka dokonale skloubila minulost se současností děje. Jednotlivé kapitoly jsou jednoduše členěny na TEHDY a TEĎ – tedy na příběh z doby, kdy se svět teprve začínal hroutit, a na aktuální dobu, kdy Zoe je na cestě do Řecka za svým nejasným cíle a s tajemstvím, které nám postupně odhalí. Středobodem příběhu je právě Zoe, postava, kterou Adamsová dokázala dle stylu moderní temné fantastiky či hororu, mistrovsky vytvořit. Zlem už není něco nadpřirozeného, ale zrůdou je především člověk. Toto nalezneme hlavně v postavě tajemného sadisty přezdívaného pouze Švýcar. A pak je to postupná cesta od normality až k hranicím šílenství. Přesně jako v případě Zoe, nejprve téměř bezradné ženy, které neví kam nasměřovat svůj život, a v konci až fanaticky odhodlané bytosti, jenž pro svoje přežití je schopna vraždit. Pokud si myslíte, že knihu napsala ženská autorka a já v textu připomínal slovo láska, nenechte se svést k myšlence, že se jedná o nějaký sentimentální románek. Adamsová vytvořila drsný a krvavý příběh, přesně jako je její svět na konci času. Místy až doslova šokuje nečekanou brutalitou a šílenstvím – „Ačkoliv se snažím, nemůžu nahrnout její mozek zpátky do lebky. Dělám co můžu …, … kýchne: „Alergie“. Alergie to není…Tasí pistoli, vloží si jí do úst a stiskne spoušť. Prásk! Jenom tak. Lebka se roztříští, mozek se rozprskne do všech stran.“

Nebudu tvrdit, že Alex Adamsová svým prvním románem z chystané trilogie vytvořila dílo, které směle může konkurovat postkatastrofické klasice jako „Svědectví“ od Kinga, či „Cestě“ od McCarthyho, přesto jim ale určitě výborně sekunduje.
V překladu Jany Vlčkové vydalo nakl. Domino Ostrava 2012.

Bohdan BoboKing Volejníček