Z deníku po Celanovi

(...) Řekli bychom: typický outsider. Ale dodejme hned, že outsider šťastný, smířený, přirozeně riskující, dobře si vědomý toho, že jistá okrajovost k jeho způsobu tvorby patří, je jejím kořením, ne-li vůbec jedním z principů nazírání na svět. (...) I to je nepřímé poselství Novákova Deníku: nechtějme věci, i ty docela samozřejmé, vidět jednoduše a schůdně. Naopak, vítejme zákruty a zákoutí, nechme se vést odbočkami a do slepých uliček. Žijme složitě! Hýčkejme si svou dávku nesamozřejmosti a nesrozumitelnosti, přitom však zkusme stále být pregnantní, přesní, pravdiví. Berme věci nelehce – leč s lehkostí. Je to neustálé zkoušení, permanentní experiment. Novák tak činí už léta a daří se mu to. Žijme složitě! Je to docela jednoduché.