Stylistika Petra Bláhy je k uzoufání. Jako píšící filozof by měl rozhodně požádat některého z kolegů bohemistů o doučování v oblasti psaného textu. Tam, kde má být slovo "protiklad", najdeme nesmyslné (avšak košatější) "protikladnost", namísto "obranný" je chybně "sebeobranný", morálka je do rámce "vtažena", úvaha na obtíže "vystačí", místo "náhrady" najdeme "nahrazení", z podnětného srovnání "vychází, že" atd. atd., krom chybných spojení a neologismů není výjimkou ani špatné skloňování, nesprávné užití předložek ad. ("vůči kterému se chrání" namísto "před kterým se chrání" apod.) - všechny příklady jsou vybrány namátkou , dílo jich na každé straně skýtá nepřeberné množství. Floskule v Bláhově jazyce získávají specifickou podobu (princip, zavedení, potřeba ad.), každé prosté slovo je obklopeno více či méně nadbytečnými či nepatřičnými přívlastky, které de facto znemožňují čitelnost a porozumění textu. Hodnotit obsah je tudíž takřka nemožné. Petr Bláha se možná domnívá, že čím komplikovaněji vyhlížející text, tím nosnější myšlenka, hutnější obsah a snad tedy i čtenářovo přesvědčení, že se jedná o hluboký text z pera pravého intelektuála. Jako zkušenou čtenářku fenomenologických textů jste mě, pane Bláha, nepřesvědčil ani náhodou. Až budete chtít příště něco říct, svěřte své myšlenky raději někomu, pro koho je literární činnost jistějším řemeslem.

Soustředěný text pro soustředěného čtenáře. Oceňuji jeho hutnost, přesah a souvislosti. Doporučuji všem, kteří chtějí se ponořit do tématu svobody hluboko a poctivě.