Podobné tituly

Předkládanou knihu o "zapomenuté elitě" je třeba považovat za první plnohodnotnou soubornou práci o čs. válečné diplomacii vůbec. Zde je třeba zdůraznit, že to byli právě vojenští diplomaté: styční důstojníci, vojenští zmocněnci, vojenští a letečtí atašé a v neposlední řadě také představitelé čs. vojenských misí, kteří až doposud stáli poněkud neoprávněně ve stínu civilních diplomatů. Obsah knihy, kromě úvodního pojednání o vojenské diplomacii v éře První republiky, tvoří pět samostatných celků (kapitol) z nichž právě první se věnuje třem březnovým dnům (14. – 16. 3. 1939), které prověřili charakter i schopnosti československých diplomatů. Čs. vojenští atašé měli v březnu 1939 zastoupení v deseti evropských státech. Faktem zůstává, že stejně jako čs. civilní diplomaté se ani českoslovenští vojenští diplomaté ke třem klíčovým dnům československé státnosti nepostavili jako jeden muž. V této části autorka přehledně analyzuje situaci, ve které se vojenští diplomaté ocitli. Z deseti aktivních vojenských diplomatů odepřelo Němcům poslušnost pět. Za kontroverzní můžeme vnímat zejména postoje vojenských atašé v SSSR (plk. gšt. Oldřich Farský) a v Jugoslávii (pplk. gšt. Karel Knížka). Oba důstojníci tehdy opustili svůj úřad a vrátili se do Prahy, byť byli ve zcela jiné situaci než jejich kolegové v Berlíně (plk. gšt. Antonín Jan Hron) a v Budapešti (mjr. gšt. Bohumil Klein) kteří v podstatě neměli na výběr a učinili totéž. Všichni čtyři se pak zapojili do domácího odboje. Jejich další osudy byly již rozdílné: zatímco Hron s Kleinem položili v boji za svobodu své životy, Knížka s Farským válku přežili. Bohumil Klein zemřel na následky po krutém gestapáckém výslechu již 14. října 1939. [..] Nejvíce prostoru věnovala autorka kapitole, která se týká Československých vojenských misí (dále jen ČSVM). Od září 1939 do června 1945 jich bylo devět samostatných misí. Kromě známých a klíčových čs. misí jako byla mise v Sovětském svazu (šéf mise plk. gšt. Heliodor Píka) nebo jeruzalémská mise pro Balkán, Blízký a Střední východ (v čele divizní generál Ondřej Mézl, později plk. gšt. Prokop Kumpošt) zde nechybí ČSVM v Kanadě, Turecku, Jugoslávii, u 21. skupiny armád či Čs. spojovací vojenská mise u Hlavního velitelství spojeneckých sil v Itálii.
Závěrečná pátá kapitola pak sleduje výrazné změny, které se udály u čs. vojenské diplomatické služby v roce 1945 před a po konci války. Zároveň se zabývá nově vzniklými misemi v poražených zemích (Německo, Rakousko, Maďarsko) a jejich působením do 31. 12. 1945. Podrobněji viz KREISINGER, Pavel: Zlatica Zudová-Lešková: Zapomenutá elita. Českoslovenští vojenští diplomaté v letech 1938–1945. Historie a vojenství 61, 2012, č. 2, s. 146–147.