Podobné tituly

J. J. Duffack: Dr. Joseph Goebbels - Poznání a propaganda Komentovaný překlad vybraných projevů
Naše vojsko, Praha 2009.
„(a) Propaganda se má zaměřovat vždycky na nevzdělané masy, nezabývat se otázkami intelektuálů; čím větší je dav, tím nižší má být intelektuální úroveň projevu.
(b) Propaganda se má dovolávat emocí, nikoliv rozumu; jednoduchá témata mají být opakována znovu a znovu.
(c) Národ se neskládá z lidí schopných rozumného uvažování, nýbrž z odrostlých dětí se sklonem k nerozhodnosti, pochybnostem a nejistotě.„(str. 104, A. Hitler, (Baird 1974))
To je koneckonců velké umění: vychovávat, aniž bychom vystupovali s nárokem na vychovávání. Plnit úlohu vychovávání, aniž by osoba, na kterou výchovně působíme, vůbec zpozorovala, že je vychovávána - to je vlastně vlastním účelem propagandy. Nejlepší propaganda není ta, která neustále zřetelně vystupuje najevo, nýbrž to je ta nejlepší propaganda, jež tak říkajíc působí neviditelně, proniká do celého života, aniž by lidé na veřejnosti z iniciativ propagandy vůbec něco zpozorovali. (str. 103)
Nelhat, nýbrž odvádět pozornost a zakrývat........
Na přesvědčování není čas, využívat lidských slabostí. (str. 6)
Totální zmocnění spočívá v tom, že režim se prezentuje ve formě umění, zábavy, masových akcí, a to do takové míry, že nakonec bez nich občan nemůže být! Vznikne v něm potřeba citových prožitků a politický režim, jenž je jejich nositelem, přestává vnímat jako potlačovatelský a začne ho skutečně potřebovat ve svém životě. (str. 82 - 83)
Nemůže být smyslem a účelem demokracie problémy jen diskutovat, avšak neřešit je. Princip demokracie však zůstane zcela nepochopen, jestliže si budeme myslet, že z něj musíme vyvodit, že lidé si chtějí sami vládnout. Nemohou a ani to nechtějí. Jejich jediným přáním je, aby se jim vládlo dobře, a cítí se šťastni, jestliže mohou mít vědomí toho, že jejich vlády pracují podle své nejlepší vůle a svědomí k požehnání a blahu jim svěřeného lidu. (str. 67)
Když něco pokládám za správné, nezáleží na tom, zda je to správné v teoretizování, nýbrž v tom, zda naleznu lidi, kteří jsou ochotni bojovat se mnou za tento světový názor, jejž uznáváme za správný. Toto získávání, toto verbování lidí pro něco, co uznávám za správné, to se nazývá propaganda. Nejdřív jde o poznání; to použije prostředků propagandy, aby našlo lidský materiál, který má poznání přeměnit v politiku. Mezi ideou a světovým názorem stojí propaganda, mezi světovým názorem a státem stojí propaganda, mezi jednotlivcem a stranou stojí propaganda a mezi stranou a národem opět stojí propaganda. V té chvíli, kdy jsem něco uznal za správné a mluvím o tom v tramvaji, už dělám propagandu. Tehdy již hledám jiné lidi, kteří to, o čem mluvím, se mnou uznají za správné. Propaganda se tedy vsunuje mezi jednotlivce a masu a mezi ideu a světový názor. Propaganda není nic jiného než předchůdce organizace. Když si již propaganda vytvořila organizaci, potom je předchůdcem státu. Vždycky je pouze prostředkem k cíli. (str. 17)
„…tábory otroků pod zástavami svobody, masakry ospravedlňované láskou k člověku nebo chuť nadlidskosti matou úsudek. Můžeme se nakonec rozhodnout pro akci…..avšak nic není pravdivé ani falešné, dobré či zlé, cílem je prokázat se jako nejúčinnější, což znamená jako nejsilnější. Svět pak nebude rozdělen mezi spravedlivé a nespravedlivé, nýbrž mezi pány a otroky.“ (str. 101, A. Camus (1951))
V tomto smyslu mluvíme o „magii“ propagandy (Vondung, 1937). Je to specifická obsahová manipulace reality v našem vědomí, jejímž cílem je změnit charakter (objektivně existující) reality světa i společnosti nějakou duchovní, spirituální silou. Je to zřejmé přecenění možností vlivu psychických sil ve snaze ovládnout realitu. Je to přesvědčení, že existuje „vůle“ k moci, která může realitu světa a společnosti překonat. Psychismus v politice vede k vytvoření ve vědomí lidí jakési jiné, „druhé“ reality, odlišné od té, která existuje skutečně ve světě. Pojmy této „druhé“ reality ve vědomí vedou k odporu uznat realitu tak, jak je. Proto psychismus nemůže být trvale úspěšný a nemůže se mu zdařit získat totální moc nad skutečností. Proto nakonec v materiálním světě končí porážkou a v psychice frustrací. To je skutečnou příčinou onoho trvalého pocitu nejistoty, „blbé“ nálady, deprese, což vede ke hledání únikových východisek jako jsou drogy, rituály v náboženských sektách, ale i v politických stranách a v politice vůbec (vytváření stínové vlády, která nevládne), hledání a vytváření mýtů (jako že můžeme společnost udělat „lepší“), popření individua hledáním viníka za danou situaci v „těch druhých“ nebo (obrazně) „rozpuštění“ individuality jedince v davu v masových produkcích promyšlenou manipulací, a končí v absolutním pesimismu, lhostejnosti ke světu, nihilismu, až anarchismu. (str. 109 – 110)