Po přečtení prvního dílu Kulivracení, který popisuje převážně události z doby první republiky, války a padesátých let, jsem byl zvědavý na další díl. Ten se stejně jako předchozí velice dobře čte, události mají spád a obsahuje snad ještě nečekanější zvraty, lety a pády na trampolíně života. S čím jsem se ještě v české literatuře nesetkal, je například srovnání a distance mezi dnes vzácným vlastenectvím, emigrací v západní evropě a naopak kontaktem s vietnamskými přistěhovalci. Na hrací ploše jednoho života je najednou všechno přehledné a osobní perspektiva tyto dnes tak často mediálně dramatizované problémy relativizuje, zároveň ale bez laciných příkras a jednostraného zjednodušování, se kterým se v souvislosti s těmito tématy obvykle setkáváme. Snad ještě zajímavější téma vyvstává v další části děje, odehrávající se v osmdesátých a devadesátých letech. Často dnes zapomínáme, že svoboda slova znamená taky svobodu zvolit si druhý či další jazyk. A že cizí řeč, převládající v té které společnosti, určuje i její další směřování. Tady už si autorka zaslouží pochvalu nejen za krásnou literaturu, ale i za prostý výsledek jedné z etap svého životního díla - nedávno zveřejněný průzkum odhaluje, že převládajícím cizím jazykem současné české populace je angličtina. Jak to souvisí s Kulivracením si už přečtěte sami, doporučuji, já jsem knihu přečetl jedním dechem a to se mi často nestává.

Vážení a milí čtenáři, dovolte mi, abych se s Vámi rozdělil o velmi emotivně silný zážitek. Pokud byste chtěli, stejně tak jako já, nenásilně a nevtíravým způsobem klouzat časem, zažít atmosféru CK Rakouska – Uherska, eleganci první republiky, znovu si připomenout padesátá léta minulého století, budování socialistického realismu až po dnešní dny, pak máte jedinečnou příležitost. Tuto možnost Vám nabízí autobiografický příběh rodinné ságy manželů Evy a Ladislava Hahnových ve dvou knihách „KULIVRACENÍ“ a „A ZASE KULIVRACENÍ“ od autorky Libuše Hoznauerové. První svazek „KULIVRACENÍ“ již vyšel dříve a moc bych si přál, aby volné pokračování životního příběhu autorky bylo čtenářsky úspěšné abyste i vy měli možnost prožít to, co napsala po přečtení jedna čtenářka: „…. zavzpomínala jsem si, zasmála se i zabrečela.“ Váš Pavel Hejlík