Kniha dosud nepublikovaných básní významného plzeňského experimentálního básníka Zdeňka Barborky (1932 – 1994), napsaných k obrazům dalšího velikána plzeňské kultury Vladimíra V. Modrého (1907 – 1976).
Kniha uvádí dva autory z Plzně, poezii básníka Zdeňka Barborky ve spojení s malířským dílem Vladimíra Modrého. Nejde ovšem jen o ryze regionální autory, protože například v případě Vladimíra Modrého je jeho dílo celonárodního významu, co dokládá i jeho zařazení do sbírek Národní galerie v Praze. Jeho tvorba je pozdně symbolická a fantaskní, přičemž spojení těchto dvou českých umělců vzdáleně připomíná propojení a společné tvůrčí retrospektivní souznění litevské básnířky Salomeji Nérisové a výjimečného malíře Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise, jenž byl navíc i litevským skladatelem. Jde ovšem o souvislost náhodnou a není spojeno s ničím epigonským či provázanou souvislostí. Litevský malíř je ve svém malířské projevu blízký tehdy dobové secesi, zatímco Vladimír Modrý tvořil na pozici blízké fantasknímu realismu, pokud bychom chtěli v tomuto náhodnému přirovnání vymezit jasnou a objektivní hranici. Jejich vidění a malířství je ovšem výjimečné.
Vladimír Procházka
