Napětí bez mrtvol
S. A. Fraňková, Knižní novinky, 28.9.2014
Musím přiznat, že na špionážní thrillery moc nejsem. Nebo lépe řečeno až doteď jsem nebyla. Změnila jsem názor poté, co jsem si přečetla knihu Johna Le Carrého Nejhledanější muž (vydala Mladá fronta ve výborném překladu Veroniky Volhejnové). Mnohovrstevnatá zápletka, propracovanost postav, v textu naopak žádná zkratkovitost, a přitom určitá lehkost se kterou je celý příběh podán, to jsou asi nejobecnější charakteristiky, kterými lze příběh přiblížit. Až se nechce věřit, že autor brzy oslaví už své 83 narozeniny (nar. 19.10.1931).
Jak už to u takhle dobře napsaných knih bývá, přečetla jsem ji za jediný den a ihned se začala shánět po dalších. Což není v tomto případě problém - anglický spisovatel a sám bývalý špión John Le Carré jich má na svém kontě ostatně už více než dvě desítky a nedávno dokončil další, která je už stejně jako mnohé předchozí v rukou filmařů. Nejhledanější muž je vlastně příběhem o manipulaci, která se děje v zákulisí tajných služeb. O manipulaci, která sama vyvolává a podněcuje situace, které by jinak bez jejího přičinění nevznikly. V příběhu jsou to ony, kdo v honbě za mocí nabídnou vysoce postaveným činitelům Rudé Armády peníze jako odměnu za informace. Jsou to ony, kdo přimějí anglického bankéře v Rakousku zakládat pro tyto lidi účty a to jen proto, aby jedna zpravodajská služba měla navrch nad jinou. Jenže pak jsou tady ještě lidé, kteří nevědomky nesou ono dědictví dál. A nikdo z nich netuší, co všechno se v minulosti vlastně událo. Tommy Brue je privátní bankéř v současném Hamburku. Jako dědictví mu jeho otec zanechal správu tzv. „lipicánských účtů“, těch, kde se tak jako koně černé peníze mění na bílé. Jenže proč tyto účty vznikly a že tohle vede i ke spolupráci s tajnými službami, to už Tommymu neřekl. Do Hamburku se po strastiplných peripetiích dostane mladý Čečenec Issa, který tu má také svoje dědictví. Peníze, které mu na „lipicánském účtě“ zanechal jeho otec, ruský plukovník. Jenže Issa je uprchlý vězeň, poloviční Čečenec a navíc svého otce nesnáší. Nicméně, stejné výzvědné služby, které nalákaly ke spolupráci jeho otce, z něj udělají teroristu. Stačí, že je muslim a utekl z ruského vězení. Přitom groteskně naivní Issa sám pořádně neví čí je. Chce být muslim, protože jeho matka byla muslimka, ale víc než Korán ho zajímá Turgeněv a ruská klasická hudba. Chce být na západě a studovat medicínu, ale zároveň západní svět nechápe. Do jeho rozpolcenosti a bezprizornosti přichází právnička ze spolku na pomoc nelegálním imigrantům, idealistická Annabelle. Ta se snaží uprchlíkovi pomoci a poskytne mu byt i stravu, ale zdá se, že Issa sám pořádně neví kdo je ani co chce a místo řešení situace si skládá papírové vlaštovky a nabádá Anabelle k nošení šátku. Jenže navzdory tomu už se octl i v hledáčku rovnou několika zpravodajských výzvědných služeb a tak nastává tahanice na nejvyšší úrovni o to, kdo si přivlastní zásluhy za zneškodnění prosťáčka Issy, jinak potenciálního islámského teroristy. Šéfem jedné z výzvědných buněk která, se snaží o trochu jiný tedy sofistikovanější přístup, než jen chytit a zneškodnit, ale spíše proniknout díky vhodně podchyceným lidem do nepřátelských sítí, je Günter Bachmann. Ten se snaží prostřednictvím Anabelle, Issy a jeho dědictví proniknout do systému financování islamistických teroristických skupin. Pokud Issa peníze nechce, může je přece darovat muslimské charitě. Za tím účelem osloví vlivného islámského učence, který řídí správu charitativních organizací, a který je zároveň podezřelý z financování terorismu, což se mu ale zároveň špatně dokazuje. Cílem ovšem není imáma úplně zlikvidovat – na jeho místo by přišel někdo jiný a další, ale spíše se zkrze něj dostat dál a hlouběji do systému. Tohle je ovšem plán, který je příliš dlouhodobý a pracný a Bachmann je jediný, kdo je pro jeho realizaci. Podle této výborné knižní předlohy vznikl také film, který v současné době běží v českých kinech. Jak už to bývá, z Le Carréova příběhu si vybstrahoval to nejdůležitější. Záplatka i postavy zůstávají, a fakt, že se všechno z knihy do filmu nevešlo, může motivovat právě k přečtení samotné literární předlohy. Co má film navíc, je obrazová stránka věci a také hvězdné filmové obsazení. Do Güntera Bachmanna se vtělil nedávno zesnulý Phillip Seymour Hoffman, jako bankéř Tommy Brue se představil Daniel Dafoe a Annabelle ztělesnila Rachel McAdams. Ve filmu se jinak objeví i němečtí herci - Lena Hosch jako Erna Freyová a Daniel Brühl.
Komu se to bude líbit: těm, kdo nepotřebují k napětí hromady mrtvol, ale spíše mají rádi sofistikovanější přístup; fanouškům a čtenářům dalších Le Carréových děl a kvalitních špionážních románů; koho zajímá práce výzvědných služeb a psychologie; film se bude líbit těm, kdo mají rádi výše zmíněné herce (mě osobně se snad nejvíce líbila Lena Hosch)
