(...) Takové záznamy, byť bez fabule, dokážou být v nejlepším slova smyslu napínavým čtením, neboť jednotlivé fragmenty sceluje osobnost zapisovatele: poznáváme jej po částech, nejednou i v protimluvech - a postupně před námi vyvstává reflektující osobnost a její verze života a světa, což může být docela dobrodružné. Kromě schopnosti lapidárního vyjadřování je nutnou podmínkou oprávněnosti publikace takových záznamů to, že zapisující osobnost se utkává se sebou i s druhými obnaženě, bez chráničů ukutých z taktiky a pózy. Zdeněk Volf k vyjmenovaným tvůrcům náleží po formální stránce, ale s postupujícími stránkami Srdcáře se dost citelně vyjevuje, že ty záznamy vznikaly jako cílené budování vlastního interesantního obrazu.