Samotná Vltavěnka úžasná, nádherný příběh. Hela Fediová řečená Vltavka či Vltavěnka, dcera despotického, neurotického, extrémně lakotného a sebestředného autoritativního otce od svých sedmadvaceti let žila v svépomocí stlučené boudě na Ždáni, sama, jen se svými králíky, kočkami, které chovala pro výzkumný ústav, psem Husíkem a svou milovanou řekou. Vltavu zbožňovala, v jejích vlnách trávila každou volnou chvíli od jara do zimy, vřelé vztahy měla s pražskými otužilci. Milovala hudbu, malovala obrazy a převozničila. Fascinující, trochu podivínská Vltavěnka se nesmazatelným písmem vepsala do historie Ždáně a celého okolí a její příběh nepřestává udivoval i po letech.
Trochu problém jsem měla s druhou částí knihy. Ne že by snad byla špatně psaná, ani na téma si nelze stěžovat, jen mne prostě netěšilo ji číst.

Víte, jak kdysi vypadaly bývalé Svatojánské proudy a krajina na Slapech? I to vám prozradí tato milá knížka plná údajů o staré Praze i zajímavého vyprávění o svérázné babce Vltavce. Doporučuji všem! Helena