Profesor Milan Balabán je znám jako znalec Starého zákona, hebraista, teolog, esejista, překladatel starozákonní Písně písní. Málokdo přitom ví, že po celý svůj život též píše básně, které se dodnes nedočkaly knižního vydání, otištěno bylo pouze...
(...)Balabán systematicky rozrušuje všechny strukturní konstanty poezie: ví, co je verš, zná zákonitost strofy, rýmu a jiných zvukových kvalit, ovládá metaforu i symbol, ale používá-li je, pak spíše jako citát, odkaz do jiného prostoru básnictví, než je ten jeho. Ostatně analogicky pracuje i s motivy: biblické postavy jsou vytrženy ze své doby a vrženy do světa, který už nezpochybňuje jen jejich proroctví či zázraky, ale samu jejich existenci. Aony samy jako by přispívaly k tomuto popření tím, že se vzdávají své monumentálnosti, patosu, který jim přisoudila náboženská tradice, vší předzjednané úcty(...)