Podobné tituly

Kniha pravdivo a nenásilne, jemne ponára čitateľa do praxe žitej moslimskej viery, spôsobu života a práve svojou otvorenosťou, poctivosťou, pravdivosťou autorky zo stredoeurópsekho prostredia - teda nám blízkej - napomáha 'liečiť' naše predsudky z mnohých nesprávnych názorov na moslimov a ich svet a taktiež pochopiť, ako zasa oni berú nás a prečo... v mnohom ide o veľké nedorozumenia, ale aj tendenčné snahy, ktoré je potrebné v rámci úsilia o pokojné spolužitie na svete 'gumovať', pretože každý poctivý človek sa naozaj usiluje o dobro nielen seba, ale aj iných... a o to sa usiluje aj každý poctivo veriaci a podľa viery žijúci človek, aj moslimka, či moslim. Preto je dôležité hľadať to, čo nás spája, nie čo nás delí. Mať chuť chápať sa, viac sa dozvedieť o sebe navzájom a nie veriť polopravdám, klamstvu, navzájom sa báť toho druhého, či dokonca útočiť proti sebe. Povzbudením nech sú nám aj nedávne rokovania vo Vatiáne kresťania verzus moslimovia.

Velmi dobre sa mi ta kniha citala. Vzhladom na fakt, ze sa v auguste minuleho roku vyskytol niekto mojmu srdcu mily prave z Jordanska, je pochopitelne, ze mam zaujem dozvediet sa co najviac o tejto krajine. Pani Kveta mi poskytla velmi mily a zivny vhlad do sveta jordanskych zien. A nie len zien. Samozrejme,ze sa na niekolkych 100strankach neda zachytit cela skutocnost, ale aj tak by som rada vyjadrila svoju vdaku za kazdu veticku v tejto knihe. Obzvlas som sa pobavila nad pasazami, ktore korespondovali s mojimi vlastnymi (zatial nie moc pocetnymi) skusenostami- napriklad ako sa Jordanci mozu utlct po falafeloch. :) Este raz dakujem, ze ste knizku napisali a verim, ze nie som jedina. No a keby sa vam este pred ocami vynarali zazitky, ktore sa uz do knihy nevosli, velmi rada by som bola ak by aj oni uzreli svetlo sveta- napriklad v dalsom vidani, ci ako clanok v nejakom cestovatelskom ci antropologickom casopise. Vela zdaru a sil do dalsej tvorby! S pozdravom Maria

Jordánsko patřilo od pradávna k místům, do kterých jsem chtěla z mnoha důvodů zavítat. Jedním z nich byl také můj zájem o arabský svět a život v něm. Knihu paní Květy jsem proto četla s velikým zájmem - právě měsíc před odletem do Jordánska. Jelikož jsem o arabské (a muslimské) kultuře již přečetla dostatečnou spoustu akademických i beletrických děl, kniha paní Květy mi také připadala poněkud 'naivní' a v místech skutečně až nezdravě 'kýčovitá' a zbytečně přehnaná.

Z knihy paní Květy vyplývá, že se mi, coby blondýně, na každém kroku budou okamžitě arabští muži dvořit, případně na mně pokukovat, či se mne dotýkat. Ačkoli jsem na tento fenomén více než zvyklá z mých mnoha návštěv Itálie či Francie, skutečnost v Jordánsku byla zcela odlišná. Nosila jsem dlouhou sukni a třičtvrteční rukáv, ale vlasy jsem obyčejně měla nezakryté - je pravda, že se na mne muži pokuřující ve veskrze mužských kavárnách dívali, tento úkaz se však v mnohém nelišil od mužů 'západních', posedávájících v zahradních restauracích.

Rovněž se nás také na ulicích nikdo nikdy nezeptal, zda jsme muslimové - a musím říci, že jsme projeli celým Jordánskem, takže tento aspekt v knize se mi také nejeví 'opodstatněný'.

A konečně, co se týče muslimských oděvů - ve čtyřicetistupňovém horku bylo pod šátkem skutečně nemožné vydržet - a mám pocit, že se podobně cítila většina žen 'uzamčených do neprodušných abájí'.

Bohužel ani mne kniha paní Květy nezaujala, proto ji nemohu doporučit - člověku s žádnou zkušeností akorát poplete skutečnosti. Na druhou stranu je rozhodně lepší než kniha 'Žila jsem v zemi Alláhově', což je skutečná tragédie, či slovy Kosmase 'katastrofa'.

Nebudu vymlouvat recenzentovi označení toho, jak je autorka infantilní, na to má samozřejmě každý právo, myslet si co chce.
Co však nemohu nechat bez odpovědi jsou podivné bludy, které recenzentka o mé knize šíří a to zjevně bez toho, aniž by si mou knihu pečlivě přečetla.
1/ Recenzent:„autorka se rozplyva nad moznosti si delat s kamaradkami oblicejive masky a kosmetiku“
Autor:autorka se nerozplývá nad možností dělat si domácí obličejové masky, nýbrž na vlastních zážitcích popisuje běžný přístup arabských žen ke kosmetice
2/ R: „a srovnava ohromnou soudrznost zen s Evropou. Tady to jako zeny nemame. Soudrznosst je ovsem neprijemna socialni kontrola“
A: soudržnost žen je vysvětlena na několika stránkách v několika kapitolách na několika příkladech, rozhodně není podávána v tomto duchu, jak říkáte vy.
3/ R: „Zahaleni zen je pry bajecne“
A: autorka se nesnaží nikomu vnutit, že zahalení je báječné, nýbrž pouze napravuje Evropskou představu o tom, jak jsou ženy k zahalování nuceny – kniha popisuje pocity arabských žen ohledně zahalování, tedy pokud ony autorce řekly, že zahalení je báječné, tak prostě autorka napsala, že ženy říkají, že je báječné (není to její vymyšlený názor)
4/ R: „Autorka pise, jak se zeny nenechaji fotit, ale foti je, nebo ze se zeny ZASADNE neusmivaji do objektivu (aby zduraznila JINOST kultury, kterou chape jen ona) ale v knize i na obalce, se zeny smeji.“
A: ano, autorka píše o tom, jak se ženy nerady fotí (samy to řekly), ale v zápětí docela upřímně popisuje proměny pocitů hlavních hrdinek v tom, že se nakonec v rámci větší důvěry k autorce fotit nechávají a vlastně jsou pyšné na to, že budou reprezentovat svou kulturu v autorčině knize (vše je v jedné kapitole, str. 125 a 126, nevím jak to mohla recenzentka nevidět či nečíst) a na fotografiích v knize se ochotně podílejí.
5/ ano, autorka píše u obrázků, že se ženy běžně neusmívají do objektivu. Co autorka nepovažovala za nutné popisovat je, že když je požádáte, tak se usmějí - zcela logicky je jasné, že na obálku byly použity fotky žen, které se usmívají, aby kniha působila vstřícným dojmem. Více viz bod 4.
6/ R: „Zeny si k zahaleni nikdy neobleknou sandaly, ale na fotkach je maji...atd.“ A: na straně 205 zcela doslova stojí, že ženy sandály NOSÍ a to i přesto, že by podle islámu neměly. Pokud máte na mysli popisek u fotografie nejpravověrnějšího zahalení ženy v khemaru, kde stojí, že k tomuto oděvu jsou sandály naprosto vhodné, tak jste si to trochu popletla a zapomněla přečíst stranu 205
7/ R: „Solidarita zen je primo nadherna a zadna NE-muslimka ji nemuze tak intenzivne zazit (??????)“ toto je věta recenzentky a nepochází z knihy, ani ničemu v knize neodpovídá, je to pouhý dojem recenzentky (je nutné toto rozlišovat)
8/ R: „Manzele si svych zen vazi nesmirne, ale o par stranek dale se doctete, ze manzelstvi pro muze znamena, ze chodi do prace a vecer mu da manzelka jidlo a pak s ni ma sex. Zeny tim tam trpi.“
A: o manželství je v knize několik stran a je rozebrané v několika kapitolách, je to docela široký pojem. Trochu jste si to popletla také s tím, že pro všechny muže manželství znamená „chodit do práce a večer mít sex s manželkou“ – rozdělila jsem v knize několikrát muže i ženy do několika skupin, právě proto, že je jasné, že ne všichni jsou stejní a sama jsem některé muže docela dost kritizovala, takže nechápu o co vám jde.
9/ R: „Muzi se staraji o zeny, ne tak jako u nas ubohych NE-muslimek, ale pak se docteme, ze syn mizerny syn ma pravo studovat v zahranici, nikoliv tak dcera.“ A: Toto je také věta recenzentky nechápu proč spojujete dvě naprosto odlišná fakta. Navíc není nikde v knize řečeno, že se muži starají o muslimky lépe než naši muži o nás „ubohé nemuslimky“
10/ R: „Starost o manzelku vypada takto, vzdy musi byt nejaka zena doma, aby muzskemu pribuznemu (otec, bratr) dala a podala cokoliv co si preje) i kdyz je uvarene jidlo stale pripraveni na plotne, nekdo musi byt doma aby to muzi prinesl na stul a odnesl ze stolu... Presto ze i nejlepsi pritelkyne je zamestnana jako muz a vydelava penize je muzi podtizena.“
A: Promiňte paní recenzentko, ale tohle prostě nedává smysl. Snad jen, že Hanadi, tedy hlavní hrdinka vdaná není, tedy „starost o manželku“ se jí netýká. Druhá část vaší věty, která pochází z jiné kapitoly než o manželství – vysvětlím zde: je to její svobodná volba být doma a starat se o své bratry a otce, jak stojí v knize, pečlivě vysvětleno. Autorka si dovolila popsat toto podivné pravidlo jako něco, s čím se ještě nesetkala a dovolila si nekritizovat toto pravidlo, i když s ním v knize vyjádřila nesouhlas – popsala ho však nesubjektivně, tak, jak by správné předávání informací mělo fungovat. Není nic špatného ani naivního natož infantilního na tom, když nepíšeme subjektivně a muslimy nekritizujeme. Zkuste trochu otevřít oči a ubrat ze své zloby proti nim.
11/ R: „Horouci prani mlade divky nakonec: Akceptuje jakoukoliv dalsio manzelku sveho chote , jen aby ji nehrozila takova PRAZDNOTA , SAMOTA a BEZUTESNOST v byte“
A: toto jsou znovu pouze vaše slova. Navíc je veliký významový rozdíl mezi „akceptováním“ a „horoucím přáním“, už proto byste je neměla spojovat do své argumentace do jedné věty, protože právě proto nedává tato věta smysl. Naopak v knize není v tomto tématu slovo „horoucí“ zmíněno ani jednou. Přečtěte si relevantní kapitolu, str. 168!
12/ R: „Autorce nevadilo, ze byla v turistickem letovisku u more a nikdy se nesla vykoupat i kdyz bylo 40 stupnu C.“
A: Co se týče koupání autorky v moři, autorka nepovažovala za nutné tuto skutečnost v knize rozebírat, obzvlášť když se jednalo o antropologickou studii o muslimských ženách a ne o cestopis týkající se autorky. Ale pro vaši informaci: autorka se koupala několikrát, v moři a také v bazénu - bazén i koupání v moři je v knize navíc několikrát zmíněno. Tedy znovu: knihu jste si přečetla špatně a je více než nefér pak takovou nekvalitní recenzi veřejně publikovat.
Děkuji za dvě hvězdičky,
Květa Pumerová

Text je kycovity, misty infantilni (autorka se rozplyva nad moznosti si delat s kamaradkami oblicejive masky a kosmetiku) a srovnava ohromnou soudrznost zen s Evropou. Tady to jako zeny nemame. Soudrznosst je ovsem neprijemna socialni kontrola. Zahaleni zen je pry bajecne, ale mlada divka touzi pracovat v hotelu, ale protoze by musela mit kratsi rukavy o par centimetru, radsi kvuli sve neochvejne vire nenastoupi. Autorka pise, jak se zeny nenechaji fotit, ale foti je, nebo ze se zeny ZASADNE neusmivaji do objektivu (aby zduraznila JINOST kultury, kterou chape jen ona) ale v knize i na obalce, se zeny smeji. Zeny si k zahaleni nikdy neobleknou sandaly, ale na fotkach je maji...atd..... Solidarita zen je primo nadherna a zadna NE-muslimka ji nemuze tak intenzivne zazit (??????), manzele si svych zen vazi nesmirne, ale o par stranek dale se doctete, ze manzelstvi pro muze znamena, ze chodi do prace a vecer mu da manzelka jidlo a pak s ni ma sex. Zeny tim tam trpi. Muzi se staraji o zeny, ne tak jako u nas ubohych NE-muslimek, ale pak se docteme, ze syn mizerny syn ma pravo studovat v zahranici, nikoliv tak dcera. Starost o manzelku vypada takto, vzdy musi byt nejaka zena doma, aby muzskemu pribuznemu (otec, bratr) dala a podala cokoliv co si preje) i kdyz je uvarene jidlo stale pripraveni na plotne, nekdo musi byt doma aby to muzi prinesl na stul a odnesl ze stolu... Presto ze i nejlepsi pritelkyne je zamestnana jako muz a vydelava penize je muzi podtizena. Horouci prani mlade divky nakonec: Akceptuje jakoukoliv dalsio manzelku sveho chote , jen aby ji nehrozila takova PRAZDNOTA , SAMOTA a BEZUTESNOST v byte. To je proste podrizenost a vymyvani mozku. Autorce nevadilo, ze byla v turistickem letovisku u more a nikdy se nesla vykoupat i kdyz bylo 40 stupnu C. Noseni cernych satu i s dvopjitym zavojem je proste nadherne... a vite proc se nosi? Aby se na rozdil od ubohych Evropanek citila konecnejako zena....