Již podle nesmyslného názvu vyplývá, že autorka o genealogii a heraldice neví více než je suchým obsahem středoškolských i univerzitních učebnic. Znovu zde schází sebekritičnost nad tak závažným tématem, jako je popis rodu, zde lze říci i dynastie. Autorka pomíjí, patrně vůbec nezná, genealogické vazby tohoto rodu na rody příbuzné, nezná titulaturu ani šlechtickou hiearchii a již vůbec nezná prakořeny rodu nacházející se ve Francích i jinde. Práce je poplatná době a nepřináší nic nového, naopak je v mnoha ohledech pro laiky zavádějící, mnohdy na úrovni ideologie povinného slovanství za popírání pravého stavu věcí. Nebylo by na škodu, aby autorka pro druhé vydání navštívila hlavně německé, církevní a soukromé archivy a práci věnovala minimálně několik let cílené přípravy.
