Podobné tituly

Hlavní hrdinka deníkových zápisů Nina Lugovská se ve svém životě potýká s běžnými každodenními starostmi, které dospívající dívce přinášejí první milostná vzplanutí i rozčarování, nesrovnalosti ve vztazích s rodiči, sourozenci i spolužáky a také vědomí vlastních nedostatků a chyb, pro které se někdy stává terčem posměšků. V deníku, který si Nina psala v období stalinismu v letech 1932 – 1937 (tedy ve věku od svých třinácti do osmnácti let) je zprostředkován pohled do její dospívající psychiky, kterou v mnohém poznamenala i tehdejší politická situace. Čtenáře na první pohled nepochybně upoutá výstižnost, s jakou je tato dívka schopna popisovat svět kolem sebe i svoje vnitřní prožitky. Také v jejím životě je dospívání především obdobím výkyvů nálady, vzpoury a deprese. Pasážemi deníku střídavě prostupují bezmezná radost ze života a pocity sklíčenosti až beznadějného pesimismu, který ústí až v sebevražedné sklony. Úvahami nezřídka prostupuje ironický nadhled i přílišná sebekritičnost. Nina se utápí v pocitech průměrnosti, zmítá se v pochybnostech o sobě samé a ostře pociťuje rozpor mezi skutečností a tím, jak by chtěla prožít svůj život. Často si klade otázky o smyslu života: „Co je to život? Proč žít? Žij, řeknou ti, dokud neumřeš. To se lehko řekne! Tak třeba zamlada se zamilovat, vdát se, mít děti a k stáru za neustálého reptání vařit obědy – to je život?...“; „Když se podíváš s chladnou myslí kolem sebe, je život jen takový prázdný a hloupý žert.“ Neméně pozoruhodné a utříbené názory si Nina utváří i na současný politický systém a dění ve společnosti. Velmi kriticky a se zjevnou nedůvěrou se dívka staví k systému, který z jejího otce udělal vyhnance bez možnosti žít běžný a plnohodnotný život společně s vlastní rodinou, ze školního vyučování jen bezduchý dril a biflování, z učitelského sboru postavy s diktátorskými sklony a z žen bytosti svázané společenskými stereotypy, které žijí v područí svých mužských protějšků bez možnosti na uplatnění vlastních snů a tužeb. Nina brzy odhalí, že to, co se tváří jako sovětská moc, je ve skutečnosti pouhé divadlo pro nezasvěcený svět cizinců. V postavě Stalina vidí ničemu, který pošlapal svobodu ruského národa, v ruském národu pak masu, která se nechává tupě zotročovat, aniž by se vzbouřila proti nesmyslnostem současného režimu. Otevřeně odsuzuje také zločinecké represe, které následovaly po zavraždění Kirova. Na základě pasáží podtrhaných sovětskou tajnou policií (které jsou v knize zachovány), byla Nina bez jakékoliv hlubší logiky obviněna z přípravy teroristického činu proti Stalinovi a společně se svou matkou a sestrami odsouzena na pět let do jednoho z nejtěžších vězeňských táborů – gulagů. Deník podává unikátní svědectví o zločineckém systému, který na základě pouhé zvůle dokázal zmařit život nejednoho lidského jedince. Realitu dokreslují autentické fotografie Niny a členů její rodiny. Kopie rukopisných stránek deníku je možné si prohlédnout na stránkách ruských archivů na adrese http://www.rusarchives.ru/evants/exhibitions/xviiexp/144.shtml.