(...) Radek Fridrich poutá brilantními verši s nesentimentální lehkostí: "vyhrnutá křídla ptáků/ pobízejí k ohni/ samotu větru - drápky zachyceni, syceni/ v odletu jakoby rvali/ samotě její bolest". Sbírka Molchloch je o poznání víc realistická, naplněná smutkem, konkrétními lidmi a místy.
