(...) V době svého vzniku šlo o práci novátorskou a provokující. Dnes je již poněkud antikvována řadou studií, snad nejvýrazněji knihou Skutečnost obrazů Michaela Baxandalla.
Francastel se pokusil vysledovat sociální podmíněnost uplatnění perspektivy a nových způsobů zobrazování prostoru v malířských dílech quattrocenta, přičemž onu revoluci v malířské technice považoval za projev generačního myšlení poloviny 15. století. Na rozdíl od Baxandalla ale ještě nedokázal plně propojit výtvarný jazyk malířů s teoretickými spisy o malbě
