Cesta do Malšic

(...) V povídkách nejde o příběh s dějovou zápletkou. Spojují je hrdinové, jejichž pocity teď a tady (nejčastěji u piva) autor jako by zastavil hledáčkem fotoaparátu. Na výsledném obrázku jsou některé předměty a postavy ostré a dominantní, jiné objekty tvoří rozmazané pozadí snímku. (...) Co povídka, to vzácně banální okamžik "osvobození", v terminologii tzv. kunismu okamžik "osvobození dne". Nejasný myšlenkový směr kunismus s nejasnou fiktivní postavou "kuny svobody", jehož je Karel Kuna "jediným žijícím představitelem", je asi jediným ismem, který má uplatnění v každodenním praktickém životě. Asi proto je také racionálně neuchopitelný a celkově nejasný, ale určitě sympatický.

(...) Někdy jde o poctivé povídky, jindy jen o záznamy, glosy či melancholické vtipy, jejich úroveň je, jak to u prvních knih bývá, značně kolísavá. Možná by Kunovi v literární kariéře pomohlo, kdyby se v hospodách nesoustředil jen na sebe, ale občas také vyposlechl jiné.