(...) Dvanáct nových obrazů připojil k Arsemidovi šestapadesátiletý v roce 1994, osm v roce 2004 a deset loni, kdy mu zbývaly dva roky do osmdesátky. Tak urputná věrnost výtvoru z jinošských let je v dějinách literatury ojedinělá, avšak ještě podivuhodnější je celistvé vyznění poslední verze. Zestárlý učenec jako by s někdejším teenagerem sdílel nejen původní koncepci, ale také způsob uvažování a osobitou poetiku, jež umožňuje volně propojovat popisy snových scenérií s útržky podivných dějů, rozhovorů a filosofických úvah. (...) Krátce řečeno: mladičký autor zde v imaginativní rovině rekonstruuje niterné zážitky svého dětství a mládí, potýká se s nesmyslností reality a nakonec nechává svého hrdinu odejít do světa, aby tam hledal sebe sama.