Autorka mimořádně obdivuhodné prvotiny je ve věku eufemisticky nazývaném střední. Dosud publikovala články z historie a také ze své odborné praxe, neboť je advokátkou. A to je fakt, který by měl mít na paměti čtenář příběhu o traumatizujícím období roků 1968—1969 a následujících let. V centru příběhu se odehrává setkání, poznání a následné okouzlení mezi úspěšným mladým primářem a harfenistkou. Doba je rušná, dokonce až příliš, kabáty se převlékají či přímo obracejí naruby, jedinci se ocitají pod koly dějin. Slova se proměňují ve zraňující šípy a spolehlivé mezilidské vztahy se stávají stále lehčími, až váží méně než vzduch — není tedy divu, že mizí. Vše, co se děje a co kdo řekne, zaslechnou i jiné uši, nebo se jim to donese. Ovzduší optimismu a důvěry v budoucnost škrtí tvrdá realita, která dosedla na celou společnost jako temný příkrov, aby zdusila jakékoliv samostatné uvažování a myšlení. Z úspěšného a zřetelně nadaného primáře se stává štvanec, k čemuž mu dopomůže i rozvádějící se manželka. A přece existují skupinky lidí, kteří si chrání alespoň své vztahy a existenci. Pravda, bídnou. Ta doba byla příliš tvrdá a velice dlouhá, zlomila až příliš mnoho charakterů a vyprázdnila slova jako věrnost, přátelství a svobodné myšlení. Právě proto bychom si ji ale měli připomínat nejen my, kteří jsme ji prožili, ale také mladší generace. A tady se otevírá prostor pro obdiv k autorce Martě Ehlové, která se dokázala vžít nejen do pocitů postav příběhu, ale zachytila i onu strastiplnou dobu, ze které si nejlépe pamatujeme anekdoty. „Oni“, ti protivníci na druhé straně barikády, nebyli jenom tak hloupí, jak jsou líčeni v humoristických příbězích, byli i příliš mazaní a zatraceně nebezpeční. Mnozí z nich žijí dosud a vůbec se nestydí. Žijí ale také ti mladší, jimž by se podobný způsob vládnutí doopravdy líbil. Kategorie etiky zůstává stále stejně palčivou, dnes jako tehdy. Anna Vejvodová (Anna.Vejvodova@seznam.cz) - 24.9.2002 Autorka je novinářkou z oblasti ženských časopisů