(1923–1987) patří k nejvýznamnějším židovským intelektuálům 20. století. Pocházel z rodiny rabínských učenců a sám též obdržel rabínskou smichu, následně vystudoval filosofii a historii v Basileji a Curychu. Vyučoval a akademicky působil na Židovském teologickém semináři v New Yorku, na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, na Harvardově univerzitě, v Princetonu a dlouhodobě především na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, na Svobodné univerzitě v Berlíně a v Domu věd o člověku v Paříži. Označoval se za „arcižida“ (Erzjude) a „pavlovce“ (Pauliner) nebo též „židovského křesťana“. Coby charismatický řečník a polemik působil na své současníky především v roli diskutéra a učitele, avšak zvláště v posledních dvaceti letech se těší obnovenému mezinárodnímu zájmu i jeho autorské dílo jakožto důležitý prvek intelektuální konstelace, k níž patří jména Walter Benjamin, Ernst Bloch, Carl Schmitt, Hans Jonas, Karl Löwith, Eric Voegelin, Hans Blumenberg, Peter Sloterdijk, Alain Badiou, Jan Assmann či Giorgio Agamben.
