Majgull Axelssonová je švédská prozaička, autorka divadelní hry, původním povoláním novinářka. Od konce šedesátých let minulého století pracuje jako reportérka a jedním z nejpalčivějších témat, kterým se s plným nasazením zabývá, je zneužívání dětí v zemích třetího světa. Obecně lze říci, že autorčina novinářská i románová próza vyrůstá z příběhů utlačovaných, vykořisťovaných a bezmocných. To dosvědčují knihy reportáží Naši malí bratři (1986) o dětské práci, Rosario je mrtvá (1989), polodokumentární román o dětské prostituci na Filipínách, Zabíjejí nás (1991) o sirotcích po zavražděných v Latinské Americe nebo svědectví o chudobě v současném Švédsku …a ti, kdo nemají (1996).
První ryze beletristickou autorčinou prací je román Daleko od Nifelheimu (1994), umístěný na Filipíny a do současného Švédska, o hledání identity za událostmi a příběhy, které se hrdinka dosud úporně snažila z vědomí vymazat. Ohromný úspěch u čtenářů ale Majgull Axelssonová zaznamenala až románem Dubnová čarodějka (1997), přeloženým do řady jazyků a odměněným prestižní Augustovou cenou. Román je fantazijní postmoderní experiment, dokonalá ukázka švédského magického realismu.
