Carl von Clausewitz

Carl von Clausewitz
se narodil roku 1780 v měšťanské rodině v Magdeburku. Jako důstojník pruské armády bojoval proti Napoleonovi v bitvě u Jeny, která skončila drtivou porážkou Prusů. Následující dva roky strávil ve francouzské internaci a vyplnil je především studiem. Když okupované Prusko souhlasilo s tím, že se jeho jednotky zúčastní Napoleonova ruského tažení, opustil major Clausewitz službu v pruské armádě a aby mohl pokračovat v boji proti Napoleonovi, vstoupil do ruské armády. Zúčastnil se strategického ruského ústupu, bojoval v krvavé bitvě u Borodina a byl svědkem tragického ústupu Francouzů od Moskvy i nedokonale využitého vítězství Rusů v bitvě na Berezině. Tam odvážně pronikl francouzskými liniemi a sehrál významnou roli při vyjednávání Tauroggenské konvence – příměří, které přineslo konec spojenectví Pruska s Napoleonovou Francií.
Clausewitz byl složitá osobnost. Byl citlivý a plachý, současně ale intelektuálně arogantní, až pedanticky náročný, horkokrevný ve věcech lásky i v politicko-mocenských zápasech a za všech okolností toužil po vojenské slávě. V boji se vždy vyznačoval chladnokrevností a odvahou.
V roce 1818 byl povýšen do hodnosti generálmajora a jmenován ředitelem Pruské válečné akademie. V tomto období se zabýval analýzami konkrétních vojenských tažení a věnoval se teoretické práci, z níž později vzešlo dílo O válce. On i jeho žena Marie vedli bohatý společenský život a stýkali se s význačnými politiky a intelektuály.
Do aktivní služby se vrátil v roce 1830, kdy byl jmenován velitelem dělostřelectva ve východním Prusku. Před odjezdem uspořádal nedokončený rukopis knihy O válce, ale už nikdy se k němu nevrátil. Zemřel v jedenapadesáti letech roku 1831 během epidemie cholery, která přišla přes Polsko z východu. Knihu publikovala v letech 1832–1837 jeho žena.