Výjimečnost této knihy není ani tolik v obsahu, jako spíše ve formě. Na rozdíl od řady jiných knih, které na mě dělají dojem, že je autor musel z hlavy vytlačit snad násilím a z výsledku je tato křeč znát, mi Serotonin přišel jako písemný záznam smršti volně plynoucích, přirozených myšlenek.

"Pro trochu lásky šel bych světa kraj", rozvinuto na 352 stranách. Podobně jako když jsem před asi 10 lety četl Rozšíření bitevního pole, tak i tentokrát jsem musel uznat, že když člověk v knižním hrdinovi poznává kus sebe sama, je to silná zkušenost. Komu si líbí třeba povídky Charlese Bukowského ("... chlapi bez ženskejch, ženský bez chlapů ..."), mohl by Serotonin taky ocenit.

Pokud jste hezká žena, od 15 let prakticky trvale ve vztahu, nebudete vědět, o čem to je. Pokud jste chlap mezi 30 a 40, momentálně sám, ale máte na co vzpomínat, bude vám z toho až těžko.

Škoda místy trochu mizerného překladu (výpočetní tomografie? WTF?) a překlepů. Ale chápu, je třeba cutovat costy.

Přečetl si knihkupec z Olomouce

Vnitřní zpověď stárnoucího muže v posledním románu kontroverzního francouzského spisovatele, který po nenaplněném životě volí postupnou vlastní vědomou eutanazii braním antidepresiv a tím ztráty veškeré životní touhy. Bilancuje svůj život, vrací se do krajiny svého mládí, kterou nachází v neutěšeném stavu zuboženou globalizací a unijní zemědělskou politikou. Na konci románu ve své úvaze o existenci Boha skrze lidskou radost a lásku zpochybňuje svoji vlastní plánovanou smrt. Kniha je plná odkazů na klasickou evropskou literaturu a filosofii a jde o velmi dobrý postmoderní román ze současnosti.