Není to pro mě kniha, která by mě dostala do kolen díky zvratům nebo nečekaným zápletkám. Ale je po okraj plná pocitů, křivd, bolesti a hlavně je o dokonale vykresleném obrovském boji hlavní hrdinky - nemůžu za to všechno, co se stalo, já, když ti, kteří mi mají být nejblíž, to tvrdí? Takhle fyzicky špatně mi u knížky nebylo hodně dlouho. Především jsem si z ní odnesla to, že kostlivci se mají pěkně vytahovat na světlo jakkoliv jsou děsiví a nechutní, než aby hnili a rozkládali člověka zevnitř. "Trhala jsem rychle jako nějaký stroj. Vykonávala jsem všechny činosti tak jako obvykle a přitom bych měla zoufale křičet a rozběhnout se proti stromu. Propíchnout si klackem krkavici nebo ho přetáhnout klackem po zádech..."

Již od prvních stránek je bolestně jasné, kam celý děj bude směřovat.
Příběh je napsán retrospektivně, ale zdá se, že děj ubíhá především podle toho, jak se v hlavě ústřední postavy přelévají myšlenky. Kompozice textu se tak rapidně mění, skáče z přítomnosti do minulosti a ve čtenáři probouzí stejný pocit tíhy, s jakou bojuje Sára.
Sára je mladá žena, v podstatě ještě dítě, dobrovolně v exilu mezi hustými lesy, podhoubím, rutinou a nejistotou. V Sáře se kloubí neskutečně silná a vytrvalá osobnost spolu s malým, vystrašeným děvčátkem. Její trauma je zakořeněné hluboko; věrné, známé a žalostně nespravedlivé.
Na to, jak je kniha krátká, se autorce povedlo dokonale vyjádřit Sářinu bezmoc v tichém, klidném příběhu bez přílišných zvratů. Konec je trpký, zanechá ve vás prázdno a pocit, že takhle to přece nemůže být. Ani s vítězstvím se nedostaví tolik potřebná něha očisty. Jste nadobro zastaveni přesně tam, kde Sára.

Mladá Sára, živící se sběrem hub a přitom snaha vypořádat se s minulostí a traumatem z dětství a komplikovanými rodinnými vztahy.

Druhá kniha autorky u které musím říct wow, neskutečně silná, emoční kniha, nad kterou přemýšlíte v průběhu čtení, ale také dlouho po přečtení. Je tak strašně opravdová, autentická, já prostě nevím co pořádně napsat. Výborně se čte a člověk jakoby čte krásně i mezi řádky, je tam hodně prostoru k vlastní představivosti, ale autorka je velmi dobrým průvodcem, takže všichni pochopí. Rozhodně knihu k přečtení doporučuji.

Super knížka, řekla bych na stejné úrovni jako Anežka (od téže autorky). I když ke konci už mě hrdinka začínala štvát. Nemám ráda slabé osobnosti, které se neumí rozhodovat. Chápu, že kvůli tomu, co si prožila, je to těžké. Pochopila bych to např. ke vztahu k mužům, ale ne k práci, nějaké samostatnosti, apod. Ale to bude asi můj problém, jiným to vadit nemusí :)

Vypravěčkou a hlavní hrdinkou této knihy je mladinká Sára, pro své nejbližší Sisi. Řádky nás zavedou do prostředí šumavské krajiny, kde Sára osamoceně žije v chátrající chalupě. Kdysi to bylo místo odpočinku a pohody pro celou rodinu, dnes je tu Sára sama, bortí se jí doslova střecha nad hlavou. Jak už název knihy napovídá, tráví dny sběrem hub. Houbaření je pro ni doslova rituálem - každodenně se ráno vypraví stejnou trasou, ve stejných pohorkách a se stejným košíkem a stejným nožíkem. Své úlovky odprodává v místní restauraci Muchomůrka a představují pro ni skromný zdroj obživy. Co se stalo, že se ze Sáry stala dobrovolná poustevnice, proč se nestýká s rodinou, co může za chování bratrů, jakou roli sehrál otec, jak ji (ne)zasáhne smrt matky, dokáže se vrátit do normálního života? Na tyto i další otázky, které se derou na povrch, odpoví Sára ve svém poutavém vyprávění, které má svižné tempo. Doslova nutí číst, abychom si potvrdili či vyvrátili domněnku, co se opravdu přihodilo. Celým příběhem prostupují metafory, jak jinak než z mykologie. Nejde jinak, ale během četby jsem si několikrát vzpomněla na hlavní postavu Annu z knihy Do tmy (autorka Anna Bolavá).
Knihkupkyně z Opavy

Přečetla si knihkupkyně ze Zlína

Není to kniha, která dostane čtenáře do kolen díky zvratům nebo nečekaným zápletkám. Ale je po okraj plná pocitů, křivd, bolesti a především je o dokonale vykresleném obrovském boji hlavní hrdinky – nemůžu za to všechno, co se stalo já, když ti, kteří mi mají být nejblíž, to tvrdí? Hlavní zpráva knihy – kostlivci se mají pěkně vytahovat na světlo jakkoliv jsou děsiví a nechutní, než aby hnili a rozkládali člověka zevnitř.

První kniha, kterou jsem od této autorky četla. Vynikající zážitek, velmi silné téma. Čte se jedním dechem. Ihned jsem si objednala i Anežku a Rekonstrukci.

Těžké téma, přesto bravurně vyprávěný příběh, jehož konec zůstává otevřený (pro sebe jsem si vybrala náznak pozitivního pokračování). Asi nikdy neporozumím, jak může vlastní rodina takhle zničit svého člena a ještě navenek předstírat, že se vlastně nic neděje... ale to, že pro mě je to nepředstavitelné, neznamená, že se to nemůže dít. No a houbový svět, ve kterém je spousta skrytých paralel - to už je jen třešinka na dortu.