Nakladatelství PositiF

Nejrozsáhlejší dosud vydaná monografie fotografky Dagmar Hochové sleduje život a dílo prizmatem vyprávění jejích generačních souputníků, dobových dokumentů, autorčina archivu negativů a publikací, které o její práci vyšly po pádu komunismu.

Jana Šturdíková více než deset let zaznamenávala od kotelny až po hromosvod a v deseti bytech původní prvky běžného funkcionalistického domu postaveném v Bratislavě v roce 1936 židovským architektem Alexandrem Skuteckým.

Rázovitý Ostravák Otakar Matušek (1953–2022) vytvořil navzdory bojům se svými duševními problémy ojedinělé literární a fotografické práce, které nám připadalo žádoucí vytáhnout ze zapomnění.

Specifické poměry v totalitním Československu zrodily kvalitativně novou střední třídu, lišící se od střední třídy první republiky, která pro nás zůstává symbolem prosperující moderní demokracie.

Alexandr Skalický patřil do skupiny domácích fotografů, kteří zejména v období 80. let reagovali na podněty konceptuálního umění 60. a 70. let, jenž pronikaly do bývalého Československa ze Západu.

Fotografická a literárně-dokumentární kniha přibližuje osobnost a životní peripetie Felixe Kolmera, skauta, vězně z Terezína, Osvětimi a Friedlandu i odborníka na akustiku.

Pavel Vavroušek fotografoval v letech 1971–1981 Novou Sedlici, nejvýchodnější vesnici tehdejšího Československa. Snažil se zachytit jeden z posledních ostrovů venkovské pospolitosti, kde lidé žili tradičním stylem života.

Kniha představuje průřez celoživotním dílem Gustava Aulehly (*1931). Tento krnovský projektant rozvíjel principy humanistické fotožurnalistiky Henriho Cartier-Bressona v prostředí malého města.

Na podzim 2016 uplynulo přesně padesát let od doby, kdy na vesnici u Šumperku dostavěli první rodinný dům typu „V“. Pod obecně užívaným názvem šumperák se stal legendou, nejstavěnějším domem v Československu. Byl milován i nenáviděn.

Denně pracují s fotografií, často používají stejný nástroj – fotoaparát i stejnou terminologii, ale hovoří o zcela jiném pojetí fotografie. Kniha přináší 22 rozhovorů s významnými zástupci různých přístupů k fotografii.

Kniha přináší svědectví o jedinečném hospodářském fenoménu 70. a 80. let 20. století a o tehdejší propagační fotografii.

Knižní esej George Kublera představuje specifický přínos poválečné Ameriky k dějinám umění. Snaží se založit metodu dějin umění nově a jinak – tak, aby se daly použít na zhodnocení jakékoli umělecké kultury, nikoli jen evropské tradice.

Po Domácím slovníku a Překladu vydává nakladatelství PositiF třetí autorskou knihu Překlapy a přehmaty současné české umělkyně Markéty Magidové. Autorka zde intermediálně propojuje literární texty, fotografie, divadlo, současný tanec.

První kniha o legendárním rodinném domu z období socialismu, který v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vyrostl v téměř každém městě nebo vesnici.

Kniha Ondřeje Durczaka mapuje mizející i zaniklá místa Ostravy. Na téměř 400 fotografiích přibližuje poslední zlomky původní kultury tohoto „černého města“.

První souborné vydání fotografií Eugena Wiškovského společně s jeho texty. Fotograf, pedagog, překladatel Sigmunda Freuda a v neposlední řadě také tenista Eugen Wiškovský (1888–1964) je stále více oceňován jako čelný představitel české avantgardy.

Kniha volně navazuje na antologii textů Česká fotografie 1938-2000 v recenzích, textech, dokumentech. Autor nás seznamuje s různě vytvářenými příběhy vývoje české fotografie.

Jedná se o druhou konceptuálně laděnou knihu Markéty Magidové, první – Domácí slovník – vydalo pražské nakladatelství PositiF na jaře 2013.

Publikace vydaná k výstavě v TIC v Brně přináší slovníkové album, rodinnou fotografii jazyka jedné rodiny, ve které jsou hovorové, zkomolené a zastaralé výrazy, nejasné, podivné, nepatřičné významy a jejich vazby na konkrétní prostředí.

Kniha představuje výběr z kolekce objevených fotografií rodáka ze Rtyně v Podkrkonoší Václava Balcara (1892–1970).