Dvě staletí. Jedna rodina. Rozličné příběhy.
V knize se setkáte s různými generacemi jedné rodiny od roku 1791 až po současnost. Potkáte se zde třeba s lékařem, který se v roce 1832 připravuje na závažnou epidemii. Anebo poznáte chlapce, který bude pátrat po tom, co se s jeho rodinou stalo na konci války.

Silné, zvláštní, nečekané. Tak tyto tři slova mě při čtení napadají. Jednotlivé povídky, která se vám více či méně budou společně proplétat. Kniha o lidském žití a bytí, rozmanité osudy, nelehká doba. Některé příběhy vás zasáhnou více, jiné třeba méně, ale každý z nich je něčím zajímavý.

Třeba už jen tím, jak autor píše. Knihy pana Štiftera mám moc ráda právě pro jeho styl. Nádherné věty, až poetické vyprávění, které mi vytváří před očima jednotlivé obrazy. Vždy si text moc užívám a ani tato kniha nebyla výjimkou. Autor zasadil většinu povídek do svého kraje a je tak v knize cítit kouzelná atmosféra blízkého místa.

Jsou zde krásné myšlenky, které vás donutí se zamyslet se nad sebou anebo třeba i nad celou společností. Je zde ukázáno, že je vše podstatné stejné, ať teď nebo před sto lety. Stále jsou tu lidé, kteří musí řešit problémy, které se neustále opakují.

Kniha je nádherně zpracovaná, ilustrace skvěle dokreslují jednotlivé příběhy, ostatně jako vždy u edice Tvář. Nejvíce mě však zaujal zpracovaný rodokmen, ke kterému jsem se při čtení často vracela, abych se ujistila, že vím, o kom zrovna čtu.

Při čtení jsem musela dávat pozor, aby mi neunikla žádná drobnost. Už teď vím, že si knihu potřebuji přečíst znovu, abych se v některých věcech ujistila a možná, že v příbězích najdu i něco nového.

Sice Krajina roztavených zvonů nebude mou nejoblíbenější knihou od autora, to mám jiné favority, i tak je to zajímavá, a hlavně skvěle napsaná kniha.