Tato kniha mě zcela svým krásný barvitým jazykem a opravdu jsem si užívala každičkou větu. Osud obyvatel městečka Horní Jelení si vás podmaní

Další výtečný jihočeský autor. Podobně jako jiní autoři a hlavně autorky i Štifter zajímavě nahlíží na drobné osudy v čase velkých dějin.

Styl psaní a nádherná čeština pana autora mě dostává do kolen. Již třetí kniha, kterou jsem od něj přečetla a jsem stále stejně nadšená. U této knihy musím také vyzdvihnout překrásnou obálku knihy, i ilustrace uvnitř knihy. Jakmile jsem si v anotaci přečetla, že se jedná o kroniku jedné rodiny, potažmo jedné vesnice, tak jsem měla hned jasno, že ji číst musím, protože přesně tato témata čtu velmi ráda. V této knize jsem se dočkala i velmi barvitých popisů všeho a všech. Tím nemyslím zdlouhavých popisů, ba naopak, barvité bylo vylíčené, které ve mě vzbuzovalo velkou představivost a kniha se mi před očima odehrávala vlastně jako film. Za sebe můžu, a chci, velmi doporučit.

Mohlo by se zdát, že ságy rodin z pohraničí už jsou trochu nudné, ale to by nesměly Hody být napsané tak úžasně, že se jim jen těžko v současnosti hledá konkurence na české scéně. Navíc autor čtenáře nešetří a některé věci si tak musí dopočítat sám. A to se cení.

Navzdory hodnocení pěti hvězdičkami nelze říct, že by se jednalo o knihu roku. V prvé řadě je nutno vychválit nádherný vzhled a ilustrace uvnitř knihy. Děj knihy se pak odehrává na neotřelých místech. Po románových kronikách rodin či obcí od Mornštajnové nebo Lednické se však příběh může jevit jako poněkud klišoidní. A při některých básnických přirovnáních mi chtě nechtě je tak trochu trapno a přijde mi to vynucené. Možná jsem cynik. Pak proč pět hvězdiček? Za výběr atraktivních míst a za jejich popis, z něhož čiší láska k přírodě. Za hojnost momentů překvapení. Za to, že autor nevysvětluje všechno, něco nechává jen v náznacích, na spoustu věcí nechává čtenáře přijít samotného - to zvlášť oceňuji, když autor nepředpokládá, že jeho čtenář je blbec, když nechá prostor pro jeho vlastní výklady a představy, jak to bylo, ostatně tak je to i v životě. A pak za to, že příběh je čtivý a celý text od začátku do konce bez zádrhelů plyne. Rozhodně stojí za čtení, pokud již nejste tímto typem příběhu přesyceni.

Kronika jedné rodiny, jedné vesnice. Dostáváme se do východních Čech, do vesnice Horní Jelení a sledujeme zdejší obyvatele, jejich tajemství, démony i to, jak se oddávají pavím hodům. Příběh nás zavede i do Trutnova a Trenčína a budeme netrpělivě čekat na vyvrcholení jednotlivých částí příběhu.

Miluji knihy z edice Tvář od Vyšehradu, i knihy Jana Štiftera. Když je navíc situována do východních Čech, poblíž mého bydliště, tak je jasné, že si mě kniha Paví hody získá. A je to tak, čtení jsem si neskutečně užila.

Od prvních stránek mě příběh zaujal. Ač je začátek tajemný, nevíme, kdo jsou hlavní postavy, ani proč jsou tam, kde se právě nacházejí. Ale právě proto, jsem potřebovala zjistit a odhalit více, jsem se okamžitě ponořila do příběhu. Střídají se tu různí vypravěči, na různých místech, v různou dobu, ale vše je jasné a přehledné.

Při čtení se ve mně střídaly pocity radosti i smutku. Chvíli jsem se usmívala, chvíli se mi chtělo brečet. Kolikrát autor dokázal šokovat a v poklidném příběhu bylo najednou tolik smutku. Tajemství nám odkrývá postupně. Při čtení jsem byla napnutá a autor vždy ve správnou chvíli odhalil zase další kousek, další střípek skládačky.

Moc mě bavily barvitě popsaná místa (a to doslova). Vše mi vyskakovalo před očima, vše jsem viděla a prožila a rozhodně mě to nenechalo chladnou, nejedna slzička ukápla. Konec byl pro mě nečekaný, avšak nebyl překvapivý.

To, jak autor píše, jak skládá věty, jaká používá přirovnání, to je taková nádhera. V jeho knížkách si užívám každé napsané písmenko, vždy mě to pohladí po duši. Miluji jeho styl.

Název knížky a obal ve mně vyvolal určité představy, ale po dočtení se na celou knížku budu koukat jinak.

Nádhera.

Hledáte skvělé historické romány z českého prostředí psané poetickým stylem? Knihy Jana Štiftera jsou jasná volba.