Kniha mi přinesla to, co jsem od ní očekával. Žádná náročná literatura. Děj odsýpal a místy jsem se docela nasmál. Někdy jsem ovšem měl pocit, že příběh není originální a mohl být trochu více propracovaný. Při čtení určitě přijdete na to, že postavy z knihy znáte v reálu a mnozí v postavách někoho ze své rodiny najdete.

Knihkupec z Brna

Kniha je vlastně takovým deníkem mladé ženy, která se ze zdravotních důvodů vrací ze studií v Oxfordu do své rodné vesnice na severní Moravě. Zachycuje poměrně krátké, ale o to intenzivnější období na přelomu léta a podzimu. Malvína, jak se hlavní hrdinka jmenuje, popisuje své zážitky s rodinou a spoluobčany, s lehkou ironií a notnou dávkou humoru. Zejména popis její krátkodobé výpomoci v mateřské škole mě skutečně rozesmál.
I když humoristická literatura není zrovna ve středu mého čtenářského zájmu, tato kniha mě opravdu pobavila.

Zatim hodnotim jen predplacenou část, plna verze mi nebyla nahrána. Dekuji.

Vtipné a odpočinkové čtení. Hvězdičku jsem sundala za místy komplikovaný jazyk.

Malvína formou deníkových zápisků, které ale přecházejí ve vyprávění, popisuje svůj návrat z ciziny mezi venkovské balíky svého rodiště. Normální není asi nikdo a ona díky tomu zažívá sled bizardních situací.
Je to vynikající odpočinkové čtení, kdy jste rádi, že nejste součástí takového příběhu. O hvězdičku míň jsem dala za můj pocit mírného plagiátorství Evžena Bočka a jeho Aristokratky.

Pro dlouhý podzimní večer jsem změnila žánr. Chtěla jsem se jednoduše pobavit a trochu si odlehčit " dušičkovou atmosféru". Knížka Na divokém venkově má očekávání splnila. Jednoduše mě bavila. Chvílemi jsem očima mladé studentky Malvíny viděla střípky i naší rodiny. Komické situace na moravském venkově jsou popsány skvěle a připomnělo mi to dobu, kdy jsem bývala posílána k babičce na venkov, abych se něčemu přiučila a zdokonalila. Je vidět, že doba se opravdu moc nezměnila. Například lidové veselice, hlídání mladších sourozenců, setkávání s bratranci, tím vším si člověk prošel. V dnešní době bychom se na současný svět měli dívat i s nadhledem. To se Malvíně místy dařilo. Na závěr bych napsala větu, kterou je si třeba stále připomínat. Humoru není nikdy dost. Za mně je to skvělý pohled do života lidí na Moravě a všemu, co tomu náleží.