Moje první kniha této autorky, zakoupená na základě výborných recenzí a hodnocení. První třetinu knihy oceňuji jazyk vyprávění, pak nadšení pominulo a dočteno jen z povinnosti. Vadilo mi zejména kostrbaté popisování vztahu bývalého policisty a místního dítěte, tam mi to skřípe a neřeknu proč, neboť bych tím vyzradila část zápletky.

Tento detektivní román není přímo nabitý akcí, ale zato skvělou psychologií postav a hlavně úžasnou atmosférou od začátku do konce

Komorní příběh bývalého policisty a dítěte, které u něj hledá pomoc. Netvrdil bych, že jde o detektivní román, nepřináší žádná dechberoucí odhalení - ale možná vás odradí od touhy odstěhovat se na irský venkov. :) Líbí se mi možnost hrátky s názvem - nejprve je totiž slídilem dítě, až poté se jím stává sám hlavní hrdina. A nemá to pro něj žádné dobré důsledky. Atmosféra postupně houstne, úsměvy na tvářích sousedů tuhnou ve zlobný škleb. To jsou věci, proč se mi kniha opravdu líbila.

Jako milovník děl této autorky a dle skvělých recenzí jsem čekal něco velkého. Možná proto jsem byl mírně zklamán. Rozhodně to není její nejlepší dílo, nedosahuje kvalit prvních knih- V lesích , Podoba, kde napětí a vykreslení hrdinů bylo neskonale lepší.

Tana French je už ostřílenou autorkou detektivek a její nápady jsou neotřelé, zároveň se ale nesnaží být jakkoli pompézní nebo šokující. Není ale pravdou, že by se knihu od knihy zlepšovala. Slídil je sice bez pochyb lepší než Tajemná zahrada, ale rozhodně nedosahuje kvalit Podoby, anebo Ztraceného přístavu, v nichž by se napětí dalo krájet (je otázkou, jakou roli v tom hraje změna překladatele). Co novému románu ale rozhodně nechybí, jsou sugestivní popisy irské přírody a krajiny, uvěřitelné dialogy a překvapivý závěr, ne ve smyslu odhalení viníka, ale postojem hlavních hrdinů. Navzdory tloušťce se čte zlehka a dá čtenáři to, co od detektivky očekává.