Neuvěřitelně silný a smutný příběh jedné rodiny, který bohužel je reálný. A ten konec .... uuufff, ale zároveň wow ....

Útlá knížečka s obřím přesahem a poselstvím. Že autorka umí výborně psát vím už dlouho, četla jsem větší část její tvorby, ale tato knížka mě dostala, rozložila a nenechala mě chladnou k příběhu, popisu jednotlivých postav, grafice, obálce, prostě všemu, kniha je komplexně skvost. Příběh mladé dívky, která žije ve zdánlivě "obyčejné" rodině není vůbec obyčejný, ba naopak. Každá postava má jasný a zřejmý smysl, popis matky, otce, sestry, wow, reálné, smutné, bolavé, opravdu klobouk dolů před autorkou. Rozhodně knížku doporučuji k přečtení.

Z knihy mám hodně rozporuplné pocity. Zpracovává vážně téma, člověk tak chtě nechtě cítí jisté napětí a snad i pokoru k hodnocení. Ale..celkové hodnocení knihy se nemůže redukovat jenom na silné téma.
Knížku jsem přečetla během jednoho dne, nejedná se totiž o žádné složité čtení. Styl, jakým je kniha napsána, je velmi jednoduchý, a to nejen v případě vyprávění 12 leté Barbory, ale i u její matky. Mám ale pocit, že vyprávění jen tak klouže po povrchu a více do hloubky se dostává jen díky tomu, že popisuje scény, z kterých musí jít mráz po zádech už z principu každému. Kniha spíše než jako pořádný příběh působí jako sled událostí směřujících k jasnému konci, přičemž postavy stojí jen tak nějak okolo, aby nerušily to zmiňované jasně směrované mrazení.
O to víc mě zaráží tak vysoké hodnocení a zběsilá propagace od všech bookstagramerů, co znám a sleduji. Knihu pošlu i navzdory podařenému přebalu dál a na jiná díla od autorky se asi, alespoň prozatím, chystat nebudu.

Příběh dvanáctileté Báry, která je výtvarně talentovaná. Zároveň je však nepochopená svou rodinou. Kniha je vyprávěna z pohledu dívky a zároveň z pohledu její matky. Mají mezi sebou spoustu nedorozumění a tím začíná většina problémů. K této knize je zbytečné něco psát. Prostě si ji přečtěte, určitě Vás zasáhne. Pro mě bylo strašně těžké si představit, že spoustu dětí musí prožívat to, co Bára. Při čtení knížky jsem měla pocit, že bych měla křičet, zasáhnout, něco udělat… Na první pohled a vystupováním na veřejnosti, běžná a normální rodina, ale uvnitř zkažená, což nikdo nevidí. Díky tomu, že příběh vypráví právě mladá slečna, je zde dobře vidět její důvěra v rodinu, neznalost problémů a dětská naivita. Mám pocit, že i díky tomu to člověka více zasáhne. Děkuji autorce, že se nebojí takovýchto témat, věřím, že to třeba může i někomu pomoci, někoho někam nasměrovat…. Celé to bylo silné, lidské, smutné

Máte dobrou náladu? Trvá už to dlouho? Tak se s knihou Vrány vraťte zase pěkně trochu na zem. Život není pohádka. A možná to platí ještě víc, když jste dítě. Volnosti málo, vlastní vůle až moc - a do toho dospělí, kteří vás postrkují jako figurku ve své hře a možná trochu deformují.

Bára má talent. Taky svoji hlavu. Sestru, ale znáte to, už je mezi nimi drobná propast jinakosti. Obě mají mámu a tátu. A ti už to hezké mají (zdá se) za sebou. Direktivní podmračená matka knihovnice (kdyby pracovala v knihkupectví, třeba by měla lepší život), má oči jen pro poddajnou Bářinu sestru, ale pro svou mladší dceru jen věčné sekýrování. A ten nový mladý učitel se jí do výchovy plete až moc. No a táta? Ten by se rád zapojil jen tehdy, když o to (fakt) nikdo nestojí.

Útlá novela Vrány vás vezme na návštěvy do všední rodiny, kde si nikdo nemá co říct, ale přesto tvoří tu tak opěvovanou instituci. MOŽNÁ JSOU TO VAŠI SOUSEDÉ. (To vám teda gratuluji.)

spoiler
(V knize se několikrát objeví slovo pipina. A přitom tou největší je tam ten, kdo má být nežným průvodcem v náročném období dozrávání. )

Tak pak napište, co jste při čtení cítili.

Zaníceně Váš
já

PS: Právě jsem dojedl zbytek dost velké čokolády. Určitě za to může tahle kniha. Tak pozor na to. Mrk.

Velmi zajímavě napsaný příběh dívky, která přichází do puberty. Děj se střídá z pohledu dívky, kde vidíme dítě plné fantazie, hravosti, nadání a snahy zavděčit se, a následuje pohled matky, kde je naprosté nepochopení a ignorace. Knihu jsem přečetla jedním dechem a vřele doporučuji všem. Najdeme v ní jak naše děti, tak naše rodiče a možná i sami sebe.

Útlá novela, které vyčtu jen jedno, že by se dala pojmout obšírněji, aby postavy nebyly od začátku černobílé...ale třeba to byl záměr a výsledný dojem byl opravdu děsivý. Knížka mě dohnala k slzám a doufám,moc si přeji, aby Barunka byla jen fiktivní postavou. Líbilo se mi střídání psaní z pohledu matky a její dcery a pohled na to, že nemůžeme být všichni stejní a jak je někdy těžké si hájit své místo a chtít aspoň trochu pochopení. Zajímavý byl moment, kdy se blýsklo (ale opravdu jen na chviličku) na lepší časy, a to že se do tíživé situace Barunky vložila škola, ale vše vyznělo nakonec úplně jinak. Knížka je dechberoucí a rozhodně není pro slabé povahy.

Sci-fi a kingovky je občas potřeba protnout takovou řezavou českou realitkou. Není to moc příjemné čtení. Střídání pohledu dcery a matky rozprostřené na 180 stránkách se čte jedním dechem a odsýpání děje mimo jiné prospěl styl podobný zápiskům z deníku - přímé, k věci, bez kudrlinek, syrová realita. Človeka s podobnou zkušeností z dětství na stoprocent osloví. Bála jsem se, že u takového počtu stran hrozí na konci spousta otevřených otázek a nedořešených věcí, ale chyba lávky. Po poslední straně odhazuji předsudky o útlých knihách a těším se na další dílo autorky. Třeba Dědinu?

Novela o tom, kterak nebezpečné může být porovnávání a nerespektování individuality. O tom, jak moc můžete ublížit, když se jimi necháte pohltit. Jak nevinná a křehká může být duše (tím spíše duše dospívajícího dítěte), a jak lehce ji lze rozložit (i když možná ani nechcete). Podceňování, odstrkování, bezdůvodné upřednostňování jiných, nespravedlnost. Bolestný proces, který se protlačí až na dřeň a zůstane ve vás dlouho, možná navždy. A dost blbě se s tím pak žije.
Dvanáctiletá Bára je nadaná malířka a čistá duše, která má svůj svět, nikoho z ničeho neobviňuje, necítí zášť, nic nevrací, vlastně se ani neobhajuje, pouze se potácí v temných hlubinách nechápání a nepochopení, pro dětskou duši o to absolutnějším.
Samotná postava Bářiny sestry není sama o sobě nijak zvlášť zákeřná, ale matčino vnímání a neustálé vyzdvihování způsobí, že tu holku prostě nemáte rádi (protože Katuška). Matka toho má na svědomí vůbec dost a měla by se jít léčit. Otec by si měl najít milenku, nebo by se radši měli úplně rozvést a držet se dál od sebe i od dětí. Zvláště od těch svých.
Všechno by pak dopadlo úplně jinak...

Tohle pro mě byla jednohubka, kterou jsem přečetla v podstatě za večer. Ale nebylo to lehké čtení, jak by se z délky mohlo zdát. Tedy alespoň pro mě ne..
Místy mi bylo za jednu z hlavních postav tak úzko, až mě z toho bolelo u srdce a dost jsem se s jejími pocity ztotožnila.
Rozhodně bych řekla, že je to depresivní čtení a není pro každého, ale na druhou stranu příběh upozorňuje na důležité téma, které by nemělo být přehlíženo. Kdo četl od autorky třeba knihu Sítě, tak pro něj je tato kniha jako dělaná.