Illuminae je neuvěřitelným otvírákem vesmírné série. Kady a Ezra jsou skvělé postavy plné vtipu. Děj je navíc vykopnut katastrofickým bojem o planetu a útěkem hlavních protagonistů. To, co je na knize ovšem to úžasné, je zpracování. Vše je vyprávěno pomocí přepsaných videozáznamů, konverzací z různých chatů a skvělých kreseb. Navíc je jasné, že je to vše součástí něčeho většího :-)

Ze začátku jsem měl strach, že mě příběh nevtáhne do děje vzhledem ke způsobu jak je kniha napsaná. Začátek byl opravdu trochu těžkopádný, ale za chvíli už je to jak jízda na horské dráze, která nepustí až do konce. Za mě rozhodně velké překvapení!

Co je nejdůležitější pro pravdu? Přežít!
Píše se rok 2575. Kady a Ezra se právě rozešli a oba mají pocit, že zažívají nejhorší chvíle ve svém životě. Ty však na ně teprve čekají. Jejich planetu přepadnou lodě megakorporace BeiTech. Několik tisíc lidí zachrání přivolaná flotila Spojeného pozemského letectva, boj o život tím však teprve začíná. K lidským pronásledovatelům se přidá vraždící virus a zdá se, že také Umělá Inteligence SPIRO si Zákony robotiky vykládá po svém. Ve světě science fiction literatury nic nového pod hvězdami, ale...
Už je to více než tři desítky let, co jsem na střední hltala pod lavicí Clarkovu Vesmírnou odyseu. Před pěti lety mne zaujala Ryanové Vesmírná pouť (i když podle jedné z anotací nejsem cílová skupina, tj. teenager). A dnes? Zažila jsem déja-vu. Jako bych se ocitla s HALem 9000, Davidem Bowmanem, Wawerly, Kieranem a Sethem na jedné kosmické lodi.
Ať si kdo chce, co chce, říká, pro mě je Arthur Charles Clarke sci-fi král. Zdá se, že Amie Kaufmanová a Jay Kristoff mohou být jeho vznešenými potomky. Nejenže vesmírný příběh obohatili láskou, ale formou vyprávění a grafickou úpravou jej pozvedli nejméně o dva levely výše.
Pokud čekáte klasický román, budete zklamáni. Napínavý příběh je vyprávěný prostřednictvím dokumentů, přepisů zvukových a kamerových záznamů, e-mailů, chatů, vojenských rozkazů, pohovorů a deníkových zápisků. Několik stránek má navíc podobu vizuální poezie a obálka knihy dokonce připomíná blackout poetry v červené. To vše sice klade vysoké nároky na čtenářovu pozornost, což mohou někteří vnímat jako negativum, ale já jsem nadšená.
Také proto, že i když se nachází v daleké budoucnosti, v hlubokém Vesmíru, hrdinové zde často trápí stejné problémy jako současné Pozemšťany.
Str. 360
Věci nejsou důležité.
Tak se to říká.
Jestlipak ale ten, kdo to tvrdí, někdy přišel o všechno?
…
Prý že lidé jsou důležitější než věci. Možná to je pravda, i když nejspíš to má nějaký dobrý důvod, že kromě mnichů se nikdo nevzdává majetku. Dokonce i bezdomovci mají něco, čeho se drží, no ne?
Naše věci, to je sled rozhodnutí, které ukazují, kdo jsme. Jo, vybrala jsem si černý digipřehrávač s malýma lebkami, máte s tím problém?
…
Kniha má jen dvě chyby: zařazení do kategorie „young adult“ – určitě dokáže zaujmout i dospělé milovníky sci-fi a čekání na další díl.