"Ariel" (1965) je druhá básnická sbírka americké spisovatelky Sylvie Plathové, která vyšla až po smrti autorky v uspořádání jejího manžela Teda Hughese. Jedinečný český překlad jí daroval básník Jan Zábrana, který na něm pracoval bezmála dvacet let (1967-1983) a o autorce a její poezii si do deníku poznamenal: "Žádná ženská mě v životě neutahala tak, jako Sylvia Plathová... Do těch básní se nelze dostat paklíčem, spíš to chce rozrazit skořápku jako ořech - a pak začít pracovat se střepy." Konfesní poezie Sylvie Plathové je navenek nepřístupná, náročná, depresivní, zmatená, ale současně krásná, nápaditá, chytrá. Díky autobiografičnosti je z ní cítit duševní nemoc, životní napětí a složité citové vztahy. Autorka ve svých poetických zpovědích volným veršem osobitě využívá neobvyklých přenášení významů a slovy navozuje nejen vizuální, ale i zvukové a pohybové vjemy. Inspiraci hledá ve všednosti a neutěšeném životě (Lady Lazarus; Červencové máky; Balónky; Paralytická; Tulipány). Zajímavá je ve sbírce také tematická skupina básní "o včelařství" (Setkání se včelami; Přivezli úl; Žihadla; Roj; Přezimování). Četba poezie Sylvie Plathové není lehká a vždycky z ní zůstává pocit něčeho nepochopeného a nemožného, co nelze přijmout. Je to poezie, ke které je nutné se vracet. A potom se stává vyčerpávající cestou krásných objevů.