Podobné tituly

Kniha se mi velmi líbila, protože mám ráda zajímavé příběhy, ať už jsou z jakékoliv doby, ale musím přiznat, že pozadí krásného antického Efesu tomu dodalo další pozitivní body. Mám ráda postavy, které nejsou černobílé a zpočátku mě hlavní postavy přišly až moc kladné, ale jak se příběh vyvíjel, musela jsem svůj názor trochu přehodnotit, protože, i přes tento fakt dokázala spisovatelka realisticky popsat nedorozumění a konflikty, které mezi nimi vznikaly. Například hlavní hrdina Brasidias je chytrý a odvážný muž a jeho přítelkyně Ziaka je rozumná a praktická žena, rovněž sympatická, ale přesto nejsou ideální pár. Každý má svou vlastní představu o budoucím životě, do jejich vztahu vstupuje rodina, domov představuje pro každého z nich něco jiného, až dojde k přímo třaskavým a vyhroceným konfliktům, které neumějí dobře vyřešit. Podobně pak se mohu zamýšlet nad jednáním Brasidia v době válek s Mithridatem. Co je vlastně správné a morální? Hledět na vlastní zájmy, nebo být věrný zájmům velitele, kterému slouží, města, které se stalo jeho domovem, nebo ještě v širší perspektivě na nějaké zájmy lidstva, na to, aby byli obyvatelé uchránění před hrůzami války? Podle toho, jak si každý odpoví, tak může být chválen pro svůj morální postoj v těžkých časech nebo naopak zatracován pro své zrádcovství a tím, že se nejedná o jednoznačnou záležitost, dává prostor i subjektivní úvaze čtenáře, aby si sám pro sebe zhodnotil, s čím by se vlastně on sám ztotožnil. Knize dávám plný počet bodů, protože ve mně zanechala silný dojem a čtení bylo velmi poutavé.

Nejprve, co se mi na knize líbilo – byl to hlavní hrdina Brasidias a tké se mi velmi líbila postava Kallistrate, kněžky v Artemidině chrámu. Brasidias se musí potýkat s velkou nepřízní osudu – snaží se pomoct své matce a sestře, které žijí v bídě, on sám, i přes svou vzdělanost nemůže najít slušnější práci díky stigmatu arény a nespravedlivému rozsudku v Milétu, který nejde zrušit bez úplatku, na které nemají, prostě přestože dosáhl legálního propuštění z otroctví, musí si všechno vyřídit a vybojovat vlastními silami. Přitom je patrné, jak moc miluje svoji rodinu, jak se těšil na setkání s nimi, jak i přes všechnu nepřízeň dokáže soucítit s lidmi ohroženými válkou.

A Kallistrate je velmi zajímavá postava, je velmi chytrá a je pravou rukou velekněžky, byť se jí líbí muži a vzhledem k tomu, že slouží jak Artemis, tak Kybele, umí si náboženství vyložit podle vlastní potřeby. Velmi dobře čte lidi a skvěle se ovládá. Je ambiciózní a v situaci, kdy se dostala do konfliktu s generálem Mithridatova vojska a první rada, která vytane na mysli by zněla seber se a uteč, dokáže vyřešit celou situaci s obdivuhodným přehledem a chladnokrevností.

Další věc, která se mi líbila, bylo historické pozadí celé knihy, které se projevuje hlavně v její druhé polovině, totiž válka Říma s Mithridatem a vůbec celé divoké období vnitropolitických občanských válek v Římě mezi Sullou a Máriem (později Cinnou), které se přeneslo až do Malé Asie, konflikt Římanů mezi sebeou, neuvěřitelné a násilné střídání jejich generálů v čele jejich legií...a skvělé bylo, že když jsem si potom vygooglovala, jak to vlastně bylo, tak tyhle divoké věci skutečně antičtí historici zaznamenali a ony se udály. Ale doporučuji si nejprve přečíst knížku a až pak studovat historii, protože byste přišli o moment překvapení, který je dobře popsaný a zajímavý.

Mínusem bylo, že se chvílema psalo hlavně o historických událostech a hlavní hrdinové byli trochu v pozadí, což mě mrzelo, protože mě bavilo číst především o nich. Dále jsem čekala více popisu mystérii v Artemidině chrámu, když to byl tak význačný efeský symbol – obřady chrámu byly popisovány vlastně pouze okrajově. Co se mi však líbilo, bylo značně realistické vykreslení volby velekněžek motivované politickými a ekonomickými aspekty mnohem více než nějakým náboženstvím, což se zřejmě dost blížilo realitě.

S uznáním musím konstatovat, že Ivana Špičková hodně vyčnívá v naší současné literatuře.