Podobné tituly

Knížka Patrika Girgla se dotýká nejen starší historie srbské provincie Kosovo a Metochia, ale jako jedna z prvních zabývá problémem novodobějších dějin, přičemž opouští zavedené schéma 'zlých Srbů a hodných Albánců' a snaží se ve stručné formě přiblížit čtenáři události, které vedly k rozpoutání násilí v Kosovu. Autor se nestranně dotýká jak témat srbské, resp. Miloševičovy politiky vůči Albáncům, tak vzniku teroristické organizace UCK, její napojení na organizovaný zločin a válečných zločinů současných kosovsko-albánských předáků. Okrajově se knížka zabývá i teroristickými akcemi Albánců v sousední Makedonii. Nejedná se rozhodně o obsažnou publikaci pro náročného historika, ale spíše o stručné seznámení s problematikou regionu.

Kniha je psaná zcela bez koncepce a znalosti tématu. Pan Girgle pracoval s pár prameny, které mu náhodou přišly pod ruku (hlavně českými kompiláty různé kvality, a to ještě vesměs takovými, jež se Kosovem zabývají jen okrajově) a hlavně brouzdal po internetu, resp. po srbské stránce www.kosovo.com a albánské www.alb-net.com. Jak se zdá, čerpal hlavně z anglicky psaných článků na těchto stránkách, jejichž autory jsou až na výjimky novináři, kteří neuměli ani srbsky, ani albánsky, a o Kosovu a jeho historii nevěděli téměř nic, mnozí z nich tam ani nikdy nebyli. Kvalitní zdroje k jakýmkoli dějinám se však zadarmo na internetu až na výjimky sehnat nedají. Ten, kdo chce psát jakékoli dějiny, musí čerpat především z odborných knih a časopisů. Pan Girgle proto píše nahodile o událostech a postavách, o nichž se někde nějak něco dozvěděl (většinou dost málo), mnohé vynechal a většinu si nestydatě sám domýšlí nebo přímo vymýšlí – takže díky špetce pravdivých údajů roztroušených v omáčce výmyslů působí desítky odstavců jako zprávy Rádia Jerevan. Girgel píše hodně sebejistým stylem a předkládá často kategorické závěry, ty se však opírají hlavně o jeho fantazii. Údaje, které uvádí, jsou velmi často nesprávné: na 131 stranách vlastního autorského textu (s. 9-134, 144-148) je jenom 47 stran bez závažných chyb (na mnoha z nich jsou ovšem vytištěny pouze poslední odstavce nebo dokonce jen poslední věty jednotlivých kapitol). V první třetině, kdy autor hodně opisoval z knihy britského historika Noela Malcolma „Kosovo: A Short History“ je takových stran asi polovina, v další části textu naprostá většina, a v kapitolách věnovaných 90. letům 20. století jsou strany, v nichž minimálně jednu závažnou chybu obsahuje každý odstavec (90, 91, 92, 98, 100, 105). Zdůrazňuji, že nemám na mysli názor nebo interpretaci odlišnou od mé vlastní, ale výhradně faktografické chyby. Je jich tolik, že nemá smysl je vypisovat, kniha připomíná Rádio Jerevan (komukoliv jsem ochoten na požádání je ukázat, případně si můžete přečíst mé recenze s podrobnějšími výtkami v kulturním týdeníku A2 č. 6/2007 a Mezinárodní politice č. 3/2007). Abych poskytl alespoň statistický obrázek, záměrně náhodně jsem knihu otevřel na dvou místech (s. 42-43 a 94-95), a faktografických chyb jsem napočítal 13, resp. 11. Kdo by se chtěl v souvislosti s nynějšími jednáními o statusu Kosova dozvědět o nedávné minulosti, má smůlu, o událostech po roce 1999 Girgle nenapsal prakticky nic, a pokud ano, jsou to opět nesmysly vyplývající z jeho lenosti, díky níž se nenamáhal ani nějaké informace hledat – a že je jich k posledním letům dost a dost, dokonce i zadarmo na internetu (znovu opakuji, že zcela pomíjím autorovy odlišné názory). Přes naprostou neznalost zpracovávané látky má autor neustále snahu komentovat politickou situaci a vyvozovat vlastní závěry. Ono shromáždit data, jména a další údaje sice nedává takový prostor k sebeprezentaci, ale jejich vhodným výběrem a utříděním faktických informací by autor dal čtenáři možnost v duchu si historii okomentovat a vyvodit si odpovídající závěry sám. Kdo si knihu koupil, může ji s klidným srdcem hodit do koše, nemá ani cenu papíru, na kterém je vytištěna. P.S. Autor chystá ve stejné edici knihu Tunisko, takže je nejspíš na co se těšit.