Carla Lonzi (1931 – 1982) je považovaná za jednu ze zakladatelek italského feminismu a její texty patří k nejdůležitějším dokumentům této tradice. Tato původní profesí úspěšná umělecká kritička svět umění koncem 60. let opustila a spoluzaložila jeden z prvních feministických kolektivů v Itálii Rivolta Femminile. Dnes je především známá jako autorka provokativních textů, především manifestu Sputiamo su Hegel (Plivme na Hegela) či La donna clitoridea e la donna vaginale (Žena klitoridální a žena vaginální, 1971). V roce 1978 publikovala svůj deník s názvem Taci, anzi parla. Diaro di una femminista (Mlč, vlastně mluv. Deník feministky), v roce 1980 pak Klidně jdi. Její texty lze považovat za feministické experimenty na poli psaní - narušují totiž hranice mezi soukromým a veřejným, tzv. “vysokou” a “nízkou” kulturou a uchylují se k okrajovým formám písemného vyjadřování.