Dramatik Jiří Zygma (*1981) píše zejména kratší hry, které se dají hrát i bez přestávky. Po své první trilogii „Hypermoderní dekonstrukce“ s hrami „Ostnatý drát“, „Manévry“ a „Volné pole“ (poslední z nich je přeložena i do francouzštiny), začal psát v italštině (trilogie „Senso unico“ s hrami „Irtodelia“, „Codice fiscale“ a „Morte dignitosa“ a dále pak samostatná hra – satyrská dohra „Sulla spiaggia“). Po premiéře „Ostnatého drátu“ s podtitulem „Ohne Sentiment, bitte“ v pražském Studiu Citadela měl premiéru v Ostravě se svou další českou hrou „Na hře závislí“. Hru „Mýtománie“ by rád nechal přeložit do řečtiny, protože byla napsána během jeho studijního pobytu v řeckých Aténách a tvrdě odráží tamní krizovou situaci, přestože má řadu komických prvků. Jako postavy si vybral nejrůznější vlastnosti, jimž dominuje lež, která je ve své přehnané formě mýtománie i názvem celého dramatu. Druhem se tedy jedná o moralitu, stejně jako v jeho předchozí hře s názvem „Pokřivený charakter“, kde rovněž najdeme postavu Mýtomana. S dramatem „Na hře závislí“ tak volně tvoří trilogii, nazvanou schválně „Amorality“, protože autor je si plně vědom svého zbytečného kázání bez širšího dosahu. Dramatik mimo jiné přeložil komedii „Marcolfa“ od italského nositele Nobelovy ceny za literaturu Daria Fo, dále atypický místopis „Není Milán jako Milán“ a nedávno také dokončil překlad eseje „Umění dramatického psaní“ od amerického dramatika maďarského původu Lajose Egriho. Žije střídavě v Olomouci, Ostravě, Brně i Praze a má zatím jediného syna Jakuba.
