Václav Chochola (1923) je výjimečnou osobností české fotografie, oscilující mezi výtvarným uměním, dokumentem a prostou žánrovou reportáží. Důležitý byl pro něj bezprostřední dotyk s kulturním děním, další motivy objevoval povětšinou ve městě, zejména na pražské periferii, kde se narodil. Inspiroval se surrealismem, poetikou Skupiny 42, civilismem i poválečným existencialismem. Jeho akty se již při svém prvním zveřejnění v šedesátých letech staly součástí základního fondu české fotografie. Fascinující jsou jeho portréty, v nichž se mu podařilo v jednoduché zkratce a s naznačením konkrétního prostředí vystihnout povahu portrétovaných osobností. Podstatná část jeho snímků využívala netradiční techniky, vytvářel fotogramy, montáže i roláže. Jeho přístup k tvorbě byl ovšem vždy ryze fotografický, od prosté momentky až k intuitivně inscenované skutečnosti. Přátelství s mnoha českými umělci jej přivádělo k aktuálním myšlenkám a nápadům, které dokázal přetvořit do jedinečné fotografické podoby.
