Lenka Reinerová, nar. 1916 v pražské německé židovské rodině. Pracovala jako levicová novinářka, r. 1939 uprchla do Francie, kde byla internována. Přes Maroko se jí podařilo emigrovat do Mexika (spolupráce s Kischem). Po válce se vrátila se svým mužem, srbským lékařem Theodorem Balkem, do Evropy, nejdříve žili v Bělehradu, od r. 1948 v Praze. Začátkem 50. let se stala obětí čistek, strávila 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě, po návratu byla i s rodinou vykázána z Prahy do Pardubic a teprve r. 1964 rehabilitována. 1968 vyloučena z KSČ, zákaz publikování a ztráta zaměstnání (redaktorka Orbisu). Od 80. let vydává v NDR své sbírky povídek. 1999 obdržela jako první nositelka Schillerův prsten za zásluhy o německý jazyk a literaturu.
